6. Všechno bude v pořádku, kotě

31. července 2014 v 10:35 | Wolf |  Všechno bude v pořádku, kotě

6. The liar, the honest and the victim
Procházela jsem tržiště, dostala jsem se i na náměstí. Sledovala jsem palác a dostávala se i do slepých uliček. Nakonec se mi podařilo se vymotat a stanula jsem na schodech paláce. U dveří stáli stráže.
"Kdo chce vstoupit?" zeptal se mě jeden z nich a připravil si svou halapartnu, aby na mě kdykoliv mohl namířit její špičkou.
"Veronika, Lokiho milenka," odpověděla jsem ledově.
"Loki před chvílí opustil palác, než se vrátí, nemáte právo vstoupit," odvětil strážný. Otočila jsem se, z Bifröstu v tu chvíli vyšlehlo světlo a Loki pravděpodobně cestoval po boku své družky. Jen jsem se ušklíbla a otočila se zpět na strážné.
"Nejdu za Lokim, musím nutně mluvit s Odinem," řekla jsem přísně a dodala jsem dramatické zamračení.
"Odin nemá čas mluvit s děvkami," odbyl mě strážný.
"Jak se opova-" začala jsem, ale přerušil mě hluboký, přísný hlas.
"Stráže?" oslovil je Odin, který teď stál za nimi. Strážný se překvapeně otočil a ten druhý jen pootočil hlavu, načež se oba poklonili.
"Ještě jednou někdo z vás nazve vzácnou Veroniku nevěstkou, trest vás nemine," oznámil jim přísně, na mě se zatím ani nepodíval a to jsem udělala i pukrle, jak jsem ho okoukala z filmů.
"Omlouvám se, Všeotče," vyhrkl strážný stále v poklonu.
"Omluv se slečně," odvětil Odin. Připadala jsem si trochu jako ve školce.
"Omlouvám se, vzácná slečno," řekl mi strážný.
"Omluva přijata," odpověděla jsem a podívala se na Odina. Ten mi konečně pohled opětoval.
"Můžeš ho potrestat, jak uznáš za vhodné," oznámil mi. Překvapeně jsem zamrkala. Tak tohle mi ve školce nikdo neřekl. To se mi líbilo více. "Vztyk," pronesl ke strážím.
Strážný se na mě prosebně podíval. Nakonec jsem zvolila vysoce elegantní trest. Vrazila jsem mu facku. Odinovi překvapivě zacukaly koutky a pak mě rukou vybídl, ať vejdu. Jakmile jsem vešla a po boku Odina jsem se vydala hlouběji do paláce, za námi se ozval smích toho druhého.
"Omlouvám se za chování mých strážných vůči tvé osobě, Veroniko," řekl mi.
"Nic moc se nestalo," ujistila jsem ho. Pak jsem se na něho podívala. "Jak to zvládáte?"
"Je to těžké," připustil tiše. "Bez ní hvězdy tolik nezáří. A některá má rozhodnutí už nejsou tak uvážená, jako když stála po mém boku při mém přemýšlení a postrkovala mě tím správným směrem."
"Moc mě to mrzí," vydechla jsem.
"Tvá vina to nebyla, Veroniko. Na vině je Loki, který neuvážil, jak daleko jeho činy mohou zajít," odvětil mi. Hned jsem chtěla Lokiho bránit, jistý popud tu byl, i když jsem věděla, že to, co udělal, bylo špatné.
"On…" začala jsem.
"Ne, Veroniko. Nemluv za něho, mluv za sebe. Teď tu Loki není, neslyší tě a neví, co o něm říkáš. A pokud se to dozví, nebude to mít ode mne," přerušil mě.
"Je to idiot," vydechla jsem.
"Z čeho usuzuješ?" optal se mě, i když mu to bylo jasné.
"Z toho, co udělal. Věděl, že Thanos je mocný. A věděl, že když bude na Asgardu, ohrozí Asgard," vyhrkla jsem trochu rozčíleně. "A potom nechal lidi tvrdit, že je mrtvý, i když nebyl. Ale vy jste také na vině, pokud mě informovali správně."
"Pravděpodobně tě informovali nesprávní lidé. S jeho plánem, že tě vrátí na Midgard a klamáním tě, že je mrtvý, jsem neměl nic společného. Naopak jsem silně nesouhlasil. Jsi silná, Veroniko. A Asgard se pro tebe stal domovem a netvrď, že ne," podíval se na mě a pousmál se.
Zarazila jsem. Takže Idunn lhala. Loki lhal. Zavrtěla jsem hlavou. "Miluji Asgard."
"Je to úchvatný svět a neber to jako samochválu," zasmál se tiše.
Zacukaly mi koutky. "Je to tu dokonalé."
"A je to tvůj domov. Jsi na Asgardu vítána, i kdybys byla rozhodnuta vrátit se na Midgard," ujistil mě. "Ale o tom jsi mluvit nechtěla, ani o mém životě. Vidím, že tě něco trápí."
"Loki," přiznala jsem.
"Ano, také mě trápí jeho chování," připustil.
"Ne, o jeho chování nejde. Napadlo mě… je možné, abych byla očarovaná, abych ho tolik milovala?" zeptala jsem se opatrně. Odin se na chvíli zarazil, zastavil se a díval se před sebe. Byli jsme před trůnním sálem. Pamatovala jsem si ty cesty, i když jsem jimi procházela třeba jen jednou. Byl to domov. Ze zlatých stěn na mě dýchala vzpomínka na Friggu a její mateřské objetí, z obrazů na mě shlíželi lidé, které jsem neznala, ale jejich oči mě ujišťovaly, že oni vědí, kdo jsem a vítají mě tu, gobelíny voněly staře, ale tvořily ten nádech, že celý palác je starý, teplo a celkově atmosféra mě vítala a každého, kdo potřeboval domov, vybízela, že tady je doma.
"Veroniko," začal, otočil se ke mně čelem a položil své ruce na má ramena. Jeho obličej teď působil staře a nejistě. Jeho oko si zachytilo můj pohled. "Na otázku ti neodpovím. Ale dám ti radu. Rady jsou cenné a hlavně, když ji získáš od toho, kdo se napil z Mímiho studny. Pečlivě mě poslouchej a nejednej zbrkle. Protože pravý význam mé rady není uvnitř, ale na povrchu."
Zhluboka jsem se nadechla a přikývla ve znamení, že naslouchám.
"Skutečná láska je kouzlo, magické a silné. Ale i kouzlo se může stát kletbou." Nechápavě jsem se na něho dívala a on mě něžně pohladil po tváři. "Pochopíš, až bude čas pochopit."
"A ten čas přijde kdy?" zeptala jsem se ho tiše.
Pousmál se. "To poznáš."
"Všeotče, v celách propukl chaos. Máme uprchnutého vězně," ozval se strážný.
"Vrať se do nevěstince a přemýšlej o tom, co jsem ti řekl. Zítra se se mnou poobědváš, doufám," pustil má ramena a odtáhl se.
"Jak si přejete, Všeotče," usmála jsem se na něho stále trochu zaraženě. Jakmile odešel, vydala jsem se zpět do nevěstince. Cestou jsem se setkala s tím strážným. Lehce se mi uklonil a já se pousmála.
"Všechno dobrý?" ujistila jsem se.
"Všechno," přikývl. Věnoval mi úsměv, který by se dal přirovnat ke koketnímu. Ale můj pohled zajel k Bifröstu a mé myšlenky k Lokimu.
Rychle jsem se vrátila do nevěstince. Nahmatala jsem kliku od našich dveřích v místě, kde na ní hmatala Síleas a vešla jsem.
Má spolubydlící se mazlila s mým kocourem a vyprávěla mu. Když si mě všimla, zmlkla.
"Kde jsi byla?" optala se mě.
"U krále," odpověděla jsem zamyšleně a posadila se na postel.
"U Odina?" vyhrkla překvapeně.
"Ne, u krále Šalamouna," broukla jsem ironicky.
"Kdo to je?" zeptala se překvapeně.
"Nikdo," podívala jsem se na ní.
"Co ti je?" zamračila se na mě.
"Ty nevěříš v lásku, že ne?" zeptala jsem se jí.
"Věřím v lásku," odpověděla mi. "Jen jí nechci poznat."
"Proč ne?" nechápavě jsem se na ní podívala.
"Protože nechci dopadnout jako ty," upřímně se na mě podívala a v jejích očích se zalesklo.
"A jak jsem dopadla?" zamračila jsem se na ní.
"Jako troska," odvětila klidně.
"Troska?"
"Podívej se na sebe. Jsi sice nádherná a svou krásou se rovnáš trochu i Idunn, ale to je vše. Mluvíš jako naivka, chodíš, jakoby jsi šla na smrt a tvůj výraz taky není zrovna veselý. Láska má působit radost, ne být utrpením," oznámila mi.
"Dobrá," připustila jsem s povzdechem. "Jako nezaujatá, co soudíš ze slov: ' Skutečná láska je kouzlo, magické a silné. Ale i kouzlo se může stát kletbou.'"
"Že…" zamyslela se. "No, to popisuje tvůj vztah s Lokim. Tvoje naivní láska k němu je magická a silná, ale pro tebe - ačkoliv si to neuvědomuješ pravděpodobně - je to kletba. Pomalu tě ničí."
Podívala jsem se na podlahu. "Chtěla jsem kvůli němu spáchat sebevraždu."
"Vidíš," nepřekvapilo jí to. Ani trochu. "Možná je čas se od toho kouzla odpoutat."
"Nejde to. Snažím se, ale nejde to," oznámila jsem jí.
"Všechno jde, když se chce," namítla.
"On říkal, že význam je na povrchu, ne uvnitř." Podívala jsem se na ní. Zamyslela se.
"Povrch… povrch to je ta věta celkově. Možná že se jedná o skutečnou kletbu," navrhla.
"Na to jsem se Odina ptala. Neodpověděl mi a dal mi tuhle radu," povzdechla jsem si.
"Odpověděl. Tou radou," opravila mě.
"Ale ta mi moc nepomohla," zamračila jsem se do země.
"Možná si musíš pomoci sama," odvětila. "Lidé tě nemůžou vodit za ručičku."

Zamračila jsem se na ní a chtěla jsem něco namítnout, ale nakonec jsem unaveně zívla. Síleas jen protočila oči, postavila se a beze slova odešla. Já ulehla ke spánku.
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 Chane | Web | 31. července 2014 v 13:41 | Reagovat

Už jsem trochu zoufalá je to krásné a já už nevím co mám psát do komentářů. Moc se mi ta kapitolovka líbí a moc mě zajímá jak to nakonec dopadne :)

2 Nicki | Web | 31. července 2014 v 13:45 | Reagovat

Skvělá kapitola! :) ta facka mě pobavila :D

3 Maggi | Web | 31. července 2014 v 20:39 | Reagovat

Veronika to všem strážným nandá, jo! :D skvělá kapitola, zase něco na zamyšlení. :3 :D

4 Nessa Marlov | E-mail | Web | 1. srpna 2014 v 10:24 | Reagovat

Ta facka! :D
Ajaj, stejnak doufám, že to dopadne dobře .. :D

5 Iko | E-mail | Web | 1. srpna 2014 v 17:55 | Reagovat

No teda..Odin je něják milý, na to nejsem vůbec zvyklá. :D Ta facka sedla! :D Ale stejně musím Veroniku obdivovat za tu její..nevím..ehm trpělivost, oddanost? Já bych se na to všechno už dávno vykašlala.. :D Skvělá kapitola! :)

6 Veri | Web | 4. srpna 2014 v 2:38 | Reagovat

Tak na stráže - zfackovat je! :D
A milej Odin je zajímavej jev :D
Už se těším na další :D

7 Anonym | 23. září 2014 v 16:41 | Reagovat

Nic ve zlém a chápu,že máš teď méně času,ale už je 23.9. a další díl povídky nikde.

8 Rebeka | 22. prosince 2014 v 11:28 | Reagovat

Úžasná povídka! Musím říct, že snad moje nejoblíbenější, jen doufám, že bude někdy dokončená :).

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama