4. Všechno bude v pořádku, kotě

29. července 2014 v 10:35 | Wolf |  Všechno bude v pořádku, kotě
Trochu depresivní kapitola...


4. Suicide
Vlak měl jet za pět minut. Dívala jsem se na koleje a uvažovala o tom, proč to dělám.
Protože už nemám život.
Protože bůh, kterého miluji, nemiluje mě.
Protože smrt bude osvobozením z muk.
Protože jsem si dovolila zamilovat se.
Protože život už mě nelákal.
Protože všichni, kterým jsem věřila, mi lhali.
V dálce zahoukal vlak. Zhluboka jsem se nadechla a podívala se před sebe. Zabitím se vlastně prokážu i jim službu. Už se nebudou trápit, co s tou ubožačkou, která neumí žít.
Už se objevil, v zatáčce. Jel rychle, udělala jsem krok do kolejí, zavřela jsem oči a očekávala jsem náraz.
Náraz přišel, vyrazilo mi to dech a ucítila jsem, jak padám na zem. Vlak kolem nás prosvištěl a ten, kdo mě srazil na zem, mi vrazil facku.
"Ty huso!" ozval se Lokiho hlas. Pootevřela jsem oči a viděla ho. Skláněl se nade mnou, jednou rukou se dotýkal mou pasu, tou druhou se podepíral, aby se mi mohl dívat do tváře a aby mi mohl vrazit tu facku.
"To není fér," zamumlala jsem a protřela si tvář.
"Co není fér?" zamračil se. "Že tě nenechám umřít?"
"Jo," sykla jsem a odstrčila jsem ho od sebe, ačkoliv mé tělo po jeho dotecích bažilo. "Ty si žiješ šťastně, jsi král. Já… nemám život."
"Myslíš, že je pro mě snadné být bez tebe?!" vyprskl.
"Očividně ano. Bože, ty pitomče, lhal jsi mi i před mou smrtí. Tvrdil jsi mi, že mě miluješ!" zavrčela jsem rozčíleně a postavila jsem se ze země. Hned stál na nohou.
"Já jsem ti nelhal, huso, chtěl jsem s tebou být!" zaprskal.
"Tak proč mi říkáš huso a proč máš snoubenku?!" praštila jsem ho rozčíleně do hrudi, využil toho, obmotal mi ruce kolem pasu a přitiskl si mě k sobě.
"Protože jsem chtěl, abys byla šťastná," přiznal mi smutně.
"Myslíš, že budu šťastná bez tebe?!" pokusila jsem se ho znovu uhodit, ale držel mě moc pevně na to, abych se mohla pohybovat.
"Ne," zašeptal.
"Tak vidíš," uklidnila jsem se.
"Vidím," povzdechl si, zaryl hlavu do mých vlasů a zavřel oči. "Už nemáš červené vlasy."
"Nemám," hlesla jsem a v krku jsem měla knedlík. Staré pocity se vrátili a já netoužila po ničem jiném než stát v jeho objetí. Klidně navěky. "Miluji tě."
"Já vím," vydechl zoufale a přitiskl se ke mně těsněji.
"Stále to nic neznamená," špitla jsem.
"Pro mě ano," zamumlal mi do vlasů. "Vždycky to pro mě znamenalo mnohé."
"Vždycky?" podívala jsem se mu do tváře a on mi odhrnul vlasy z obličeje.
"Miluješ mě celý život," odpověděl mi tiše.
Zarazila jsem se. Pak jsem se pousmála. "Jo, miluji."
"A já tebe taky," pošeptal a konečně přitiskl své rty na mé. Cítila jsem žár po celém těle, chvěla jsem se v jeho náruči a toužila po všem, co mi mohl dát. Jeho jazyk se propletl s tím mým a mé ruce si našly místo kolem jeho krku. Toužebně a hladově jsme se líbali spalováni žárem k tomu druhému. Tolik mi chyběl. Když jsem ho líbala, věděla jsem, že to, co jsem k němu cítila i po jeho údajné smrti, se nezměnilo. Zapadali jsme do sebe jako dva dílky skládačky. Propojení něčím, co působilo jako kouzlo.
"Idunn je má snoubenka," začal tiše do mých rtů.
"Nemluv o ní," zamumlala jsem zoufale.
"Chci tím říct… vrať se se mnou na Asgard jako má milenka," řekl mi a já se překvapeně odtáhla.
"Prosím?"
"Jako král mohu mít oficiální milenku," vysvětlil. "Chci, abys to byla ty."
"Já…" prohrábla jsem si vlasy. "Rozmyslím si to."
"Dobrá," pohladil mě po tváři, ale já se odtáhla.
Být milenka Lokiho by byl jediný způsob, jak s ním zůstat. Ale zároveň bych věděla, že je v komnatách s Idunn, v jeho ložích. Ona mu jednou přinese potomka, ne já. I když dítě nechci a nikdy bych nechtěla, i kdybych byla nucena to udělat pro Lokiho. Ale stejně mě to trápilo. Ona bude jeho ženou, bude v jeho ložích, to ona ho bude doprovázet všude a já budu jen ta, na kterou si hvízdne, když bude chtít sex.
Když jsem později seděla v pokoji s kocourem v náruči, nevěděla jsem svou odpověď. Až když navečer potřeboval Loki znát mou odpověď a vešla jsem dolů a spatřila ho - bez Idunn, ta byla pravděpodobně někde jinde - odpověď mi spadla na jazyk sama.
"Ano," hlesla jsem bez většího rozmyslu. Hodiny uvažování o tom, že budu jen jeho zvířátko a nikdy nic víc, mi najednou přišly jako mizerně strávený čas.

Asgard se nezměnil. Byl stále velkolepý, krásný. Litovala jsem, že jsem ho vůbec kdy mohla opustit, protože najednou jsem se cítila jako doma. Heimdall mě mile pozdravil, dokonce mi věnoval i povzbudivý úsměv. Loki, ruku v ruce s Idunn, odešel do paláce, Thor mě vzal na druhou stranu. Do města.
"Nebudu žít aspoň poblíž Lokimu?" zeptala jsem se ho. Thor si povzdechl. Se vším ohledně milenectví s Lokim nesouhlasil. Říkal mi, že s Lokitty bychom mohli do New Yorku a Tony by mi našel uplatnění v nějakém oboru, který by mě bavil. Neposlouchala jsem.
"Ne, Idunn si to nepřeje," odpověděl mi ztrápeně. Zamračila jsem se, ale nic jsem na to neřekla. Tu blondýnu jsem začala nenávidět. "Veroniko, ještě se můžeš vrátit."
"Já se nechci vrátit," odpověděla jsem mu hned a rozhlédla se. "Asgard je úchvatný, je to…"
"Domov," doplnil mě.
"Je to bláznivé," zašklebila jsem se. Poprvé se na mě od včerejška usmál.
"Není. Asgard je domovem pro spousta bytostí a je jedno, jestli jsi Midgarďanka, nebo trpaslík z Svartálfheimu," namítl a pohladil mě po rameni vedoucí mě cestami města pod Asgardem. Bylo to tu krásné a lidé po nás pokukovali, sem tam se Thorovi klanili a slyšela jsem je, jak si o mě šeptají.
"Vědí, kdo jsem?" zeptala jsem se tiše.
"Samozřejmě, že vědí," odpověděl mi Thor. "Jsi midgarďanka, která si získala přízeň krále. Také ta, co prošla Helheimem a zase zpět."
"Neprošla jsem…" zarazila jsem se uprostřed věty. Vždyť jsem na chvíli zemřela. Podívala jsem se na Thora a on pochopil, přikývl.
"Otec udělal mnoho pro to, abys přežila," povzdechl si.
"Neměl si dělat starosti. Podívej, jak jsem dopadla," ušklíbla jsem se.
"Možná se tu zamiluješ znovu a lépe. Odin tě v Asgardu mile rád uvítá, mohla by jsi začít od znova tady," navrhl mi povzbudivě.
"Nezamiluji se znovu," odpověděla jsem mu hned a byla to pravda. Snažila jsem se zamilovat do někoho jiného, ale nešlo to. Něco mi bránilo v tom vidět jiné muže atraktivnější a lepší, než byl Loki.
"Mohla by jsi to zkusit," špitl a zastavil se před kamenným domkem se zlatými okenicemi. Nad dvoukřídlými dveřmi stál nápis, který mě zarazil.
"Vtipkuješ," zavrčela jsem.
"Ne," odpověděl mi smutně a podal mi tašku s kocourem, kterou mi pomohl odnést. Nasucho jsem polkla a znovu si přečetla nápis s doufáním, že se mýlím, nebo je to jen hloupý žert.

Nad dveřmi byl svítící magický nápis Nevěstinec bohyně vášně.
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 Nicki | Web | 29. července 2014 v 10:49 | Reagovat

Wow, tak to jsem teda fakt nečekala!! Ale je to naprosto super!!

2 Adlaska | 29. července 2014 v 11:14 | Reagovat

ahoj :) máš moc hezký blog :) také jsem si nedávno založila vlastní stránky - na facebooku :) dávám tam své interpretace různých písniček - moc mě potěší, když se na ně podíváš, popřípadě mi zanecháš u některé písničky komentář :) https://www.facebook.com/pages/Ad%C3%A9la-%C4%8C%C3%A1slavkov%C3%A1/200044536860299?sk=timeline

3 Maggi | Web | 29. července 2014 v 11:50 | Reagovat

Jop, začátek byl vážně trochu depresivní, pak to bylo úžasné a ten konec mě dorazil. Nemůžu si pomoct,musím se smát.

4 Iko | E-mail | Web | 29. července 2014 v 16:21 | Reagovat

No páni..ten začátek mně fakt překvapil a ten konec zrovna tak. Idunn mi leze neskutečně na nervy a nedokážu si představit, jak to bude dál.. :D Moc se těším na další kapitolu. :)

5 Veri | Web | 4. srpna 2014 v 2:21 | Reagovat

Ach jo, ten konec :'D
Jo a Idunn mě štve... víc než předtím... :D

6 Waasi | Web | 22. června 2015 v 19:02 | Reagovat

půjčka 7 ???

7 ratfish | Web | 5. října 2016 v 18:28 | Reagovat

bezúročná půjčka společníka společnosti :-x

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama