45. Little bitch

24. února 2014 v 19:40 | Wolf |  Little bitch
Omlouvám se, že vás nechávám čekat, ale dostávám se do stádia, kdy si myslím, že necelých pět kapitol je na popsání přicházejícího konce světa mizerně málo.
MM


Další dny ubíhaly v poklidu. Vanessa a Tony se vrátili do starých kolejí. Tedy ne úplně do těch starých. Její odstup od jeho ložnice byl maximální a on si držel od jejího těla také odstup. Nakonec se dny přehouply v týdny, Vanessa po nocích putovala po celém Stark Toweru, jelikož spánek nepřicházel. Nastavila se do stereotypu, který poctivě dodržovala. Večery trávila chozením, nebo čtením. Ráno připravila Hel, která teď měla domácí školu a dopoledne Vanessa neklidně dospávala. Večer připravila večeři. A tak to šlo stále dokola. Týdny v měsíce a měsíc v rok.
Po Lokim žádná stopa, jakoby se vypařil z povrchu zemského. Ale nikoho to netrápilo, tedy až na Vanessu. Nikdo se ho ani nepokoušel hledat. Tony to vzdal po týdnu, co se Vanessa vrátila a SHIELD už taky nijak nestál o neškodného boha. Ani Asgard. Thor pendloval mezi Midgardem a Asgardem pouze kvůli Hel. Jeho neteřinka ho začala zajímat více než fakt, že už nemá svou přítelkyni. Vanessa byla natolik stereotypní, že se o nic pořádně nezajímala, pokud se to netýkalo Lokiho. Tudíž jí bylo naprosto neznámé, proč přesně Jane Fosterová opustila boha.

Byl den narozenin Hel. Tony jí již před týdnem začal chystat oslavu.
"Mami!" vypískla Hel nadšeně. Vanessa byla zmatená, jakmile se probrala. Dnes ráno poprvé dokázala usnout, aniž by se probrala s křikem. Spíše jí probudil křik.
"Totiž Ness," opravila se černovlasá holčička, jakmile se Vanessa posadila.
"Ty jsi mi řekla mami?" zeptala se překvapeně.
"Já se omlouvám!" vyhrkla hned Hel a Vanessa se jen pousmála.
"To je v pořádku, pojď sem." Hel vyskočila na postel a objala se s ní. Ness jí sevřela pevně. "Všechno nejlepší, princezno."
"Vládkyně," opravila jí Hel. Ness se zasmála.
"Samozřejmě. Tak šup, Tony má pro tebe připravenou narozeninovou snídani," pobídla jí. Hel už na sobě měla šaty, zelené, které jí včera darovala Natasha. Ta chladná agentka se sice vládkyni pekel vyhýbala jako čert kříže, ale sem tam jí Vanessa načapala, jak si s Hel povídají.
Když se Vanessa vyhrabala z postele a došla do kuchyně, už tam byl Thor i Tony. Oba z jedenáctileté holčičky unešení. Hel jedla lívance se šlehačkou a barevným sypáním. Všude kolem byly girlandy, řetězy s kytičkami a konfety. Tony jako vždy rád přeháněl.
"Dobré ráno," pozdravila oba a usmála se na Hel.
"Už ti řekl Tony dnešní plán?" zeptala se jí nadšeně.
"Ne," hodila podezřívavý pohled po milionářovi, co měl na tváři nadšený výraz.
"Jedeme do zábavního parku!" vyhrkl. Připomínal jí teď spíše dítě. Usmála se, ale pak úsměv zmizel.
"Výborně, tak si to užijte."
"Ne, ty pojedeš hezky s námi!" vyhrkl Tony a provokativně se k ní naklonil. "Nebo nic nedostaneš."
"Narozky tu má Hel," oznámila, ale byl tak blízko, že nedokázala pokračovat a objasnit mu důvod, proč se jí nechce jet. Jakoby si sám uvědomil, jak moc blízko je a chvilku to vypadalo, že se snad i odtáhne. Jenže to by nemohl pocítit její dech na svých rtech, přiblížil se a jen se otřel o její rty. Vyšla mu vstříc a sama netušila, proč. Prostě chtěla. Asi měla pocit, že je to tak správně. Skončí s milionářem a dcerou boha, který jí opustil? To bude vážně divná rodinka.
Loki! Hlas v její hlavě to jméno vykřikl, jakoby ho říkal jeho majitel. Zabolelo jí v hrudi. Už tam nebyly žádné kousky, které by mohly odpadat. Její hruď byla prázdná. Žádné srdce. Ale něco jí připomnělo tu díru, která tam stále zela. Odtáhla se a beze slova odešla do svého pokoje. Zamkla se a rozplakala se.

Loki se přemístil do jejího pokoje. Spala, na tváři viditelné slané cestičky od slz. Přistoupil k ní a snažil se přenést se přes to opovržení. Políbila Starka, opět. Ale musel jí připsat k dobru, že jí opustil. Na rok. Téměř celý rok. Měl celou tu dobu pocit, že mu něco schází. I když zosnoval několik plánů na ovládnutí tohohle světa v jiné podobě, vždy selhal, ještě než plán uskutečnil. Něco ho vždycky zastavilo. Jakoby cítil její dotyk, který ho táhl pryč od všeho toho zla, od temnoty. Pohladil jí po vlasech a pocit prázdnoty zmizel. Byl opět pohromadě. Usmál se.
"Ness," zašeptal něžně. Zachvěla se. "Jsem tady. Jsem zpátky."
"Ne na dlouho," ozval se temný hlas z rohu pokoje. Helheimský strážce tvořený z temné hmoty, stínů a strachu se zasmál krutý smíchem. "Buď ona nebo ty, Loki. Musíš si odpykat svůj trest. Nenechal jsem tě volného jen tak."
Loki necítil strach. Věděl, že kdyby ho pocítil, strážce by jen posílil. "Samozřejmě já."
"Výborně, bude hezké tě mít zase zpět." Strážce vystoupil ze stínu. Připomínal vysokého muže v kápi, ale pod kápí se nic neskrývalo a kápě vypadala spíše jako stín, který se vytvoří za jasného slunečného počasí pod korunami stromů.
"Už se nemůžu dočkat," zavrčel Loki a odstoupil od Vanessy, která se téměř hned začala třást strachem, který se do ní vpíjel ze strážce. Ten přistoupil k Lokimu a zabodl mu do těla ostrou dýku, která se barevně zaleskla. Loki cítil bolest a na tu chvíli pocítil i strach. Strach, že strážce si vezme i Vanessu. Že si vezme Hel, která byla na Midgardu šťastnější než jako vládkyně mrtvých. Slyšel smích, děsivý smích, který se mu do hlavy zarýval jako střepy. Ale věděl, že je to jen iluze. Věděl, že ve skutečnosti strážce mlčí a čeká, až se Lokiho tělo přenese na Helheim.

"Ragnarök se blíží, Loki, vrátím se pro ní později," zasmál se strážce a Lokiho pohltila temnota.
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 Chane | Web | 25. února 2014 v 20:44 | Reagovat

Tony nikdy nezklame a Loki bohužel taky ne. Je to celé moc krásné ale smutné

2 Lucy | E-mail | Web | 26. února 2014 v 22:44 | Reagovat

Hele, jestli to v takhle ponurém duchu pojede dál, asi vážně dostanu nějaký druh záchvatu. Ne, vážně... proč Lokiho takhle trápit? Vždyť on si to nezaslouží!:D

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama