41. Little bitch

15. února 2014 v 23:11 | Wolf |  Little bitch
Raději nic nedodávat...


Večer se konečně pořádně navečeřeli a poté se zabydleli. Naštěstí Hel měla jiný pokoj a tak Loki objednal víno. Popíjeli říkajíc si sladká slůvka a líbajíc se. Když láhev byla prázdná a oba se zdáli ještě při smyslech, nakousl Loki budoucnost.
"Teď co?" zeptal se. Vanessa mu ležela v náruči, hlavu položenou na jeho rameni. Pokrčila rameny.
"Já nevím," přiznala unaveně.
"Já nechci celý život utíkat," šeptl. "A že můj život trvá."
Hořce se usmál a políbil jí do vlasů.
"Podstoupím všechno, jen abychom byli spolu," odvětila pevně a přesto Loki cítil, jak se chvěje. Když se dotkl její tváře, byla vlhká. Plakala. Nevěděl, jak dlouho, ale sevřel jí ještě pevněji.
"Být spolu znamená být na útěku," vydechl. "Před tvým bratrem, SHIELDem, Asgardem. Jsem slabý, Ness. Nedokážu držet iluzi a krycí kouzlo zároveň."
"Iluzi?" otočila se na něho nechápavě a on překvapeně zamrkal. "Jakou iluzi, Loki? Vždyť si teď sám sebou."
Prohlédla si jeho ostré rysy, krásné modro zelené oči a černé vlasy po ramena. Celý jeho obličej se stáhl úzkostí. "Můžu mít dvě otázky?"
"Samozřejmě, ale nejdříve odpověz na tu mou," odtáhla se. Ztrácel jí. Tak nerad někoho ztrácel.
"Mám na sobě ještě jednu iluzi, Ness," vysvětlil. "A teď mé otázky. Milovala by jsi mě, i kdybych byl monstrum? A ta druhá… Proč mě miluješ?"
Vanessa znejistěla. Ani na jednu otázku neznala přímou odpověď. Věděla, co je Loki zač a už jen to z něho dělalo monstrum. Ale pokud má na sobě ještě iluzi. Prohlédla si ho a cítila narůstající touhu. Byl to více než pohledný chlap. I když se to nezdálo, měl svaly. Zhluboka se nadechla a zavřela oči. Vzpomínala na to, jaký Loki je. Proč tahle její láska k němu začala. Možná kvůli těm jejich hádkám. S Dereckem se téměř nikdy nehádali, byl to takový ten idylický nudný vztah plný polibků, objetí a sladkých slůvek. To Loki jí říkal jen někdy sladká slůvka a to buď pod vlivem alkoholu nebo nedokončené věty, které jeho dělali nejlepším a jí až po něm. Vlastně si ani pořádně nepamatovala, jestli jí někdy řekl miluji tě. Jestli ty dvě slova vyslovil a díval se jí přitom do očí, které byly pevné a bez obav.
Cítila, jak jí stiskl ruku. Chtěl odpověď. Dala mu jí. I přes zavřené oči vyhledala jeho ústa a po celém těle se jí rozlil slastný pocit. Chvíli se líbali, láskyplně a něžně. Pak jí náhle začala být zima. Překvapeně se odtáhla a konečně otevřela oči, aby viděla Lokiho červené, nelidsky červené. Pokožku měl modrou, sem tam pokrytou nějakými ornamenty a hlavně ledovou. Jakoby se dotýkala ledu.
"Loki," vydechla jeho jméno uchváceně. Odstrčil jí od sebe a ona se postavila, aby si ho mohla pořádně prohlédnout. Monstrum. Zamračila se. Nebyl monstrum. Ne, sice zavraždil několik tisíc lidí, málem zabil vlastního bratra a vypadal jako přerostlý šmoula s upírsky červenýma očima, ale stále jí nepřipadal jako monstrum. Monstrum byl její otec, její macecha. Ale ne Loki.
Ten se teď postavil, odvrátil se od ní a vydal se do koupelny, aby si sám sebe mohl prohlédnout v zrcadle. Sám nevěděl, jestli očekával, že za ním přijde, ale když se prohlédl, bylo mu jasné, že nepřijde. Nikdy by nepřišla. Láska je něco, co neexistuje. Ne na Midgardu. Ne, lidé milovali pomíjivě.
"Loki," ozvalo se zaklepání na dveře koupelny. Ani si neuvědomil, že zavřel. Přesto mlčel, ruce opřené o umyvadlo a díval se do vlastních červených očí. Zkusila kliku. "Loki, odemkni."
Zamknul? Připadal si jako ve snu. Netušil, co udělal. Ale i přesto nehodlal otočit klíčem. Vytáhl z kapsy telefon, který mu dala Vanessa a překvapivě mu tam uložila i číslo Tonyho. Výborně. Téměř hned telefonní číslo vytočil.
"Tady hlasová schránka Tonyho Starka, pokud by jste chtěli zachránit svět stiskněte jedničku, pokud ho chcete zničit, stiskněte ukončit hovor." Loki si povzdechl a počkal na signál, kdy může mluvit. Věděl, že dělá chybu, ale on jí dokáže, že jí miluje. A to neudělá jak jinak, než činem, který nebude příliš kladně ohodnocen.
"Synu Starkův, doufám, že těmi svými udělátky SHIELD nalezne polohu mě a Vanessy," řekl tlumeným hlasem. Vanessa dobývání do koupelny vzdala a tak bylo ticho.
"Ty kreténe!" ozvalo se ze sluchátka rozčíleně. Tony vztekle třískl telefonem. Loki se smutně usmál, odložil telefon na umyvadlo a opustil koupelnu. Vanessa seděla kousek od dveří v tureckém sedu.
"Miluji tě, Loki," šeptla, v očích měla slzy a snažila se nerozplakat. "Je mi jedno, co jsi. Zajímá mě, kdo jsi. Jsi ten jediný, koho jsem kdy milovala a budeš i poslední. A je mi ukradené, že jsi ledový obr. Koho to zajímá? Mě zajímá, jestli mě taky miluješ a jestli by jsi byl schopen přijmout tuhle budoucnost se mnou."
Zíral na ní neschopen slova. Co to udělal? "Ne."
Cítil teď tu bezmoc. Přesně to mu řekl otec a on kvůli tomu opustil Asgard, propadl do nicoty a žil jen v jedné bezcenné myšlence, že se jednoho dne pomstí. Nikdy by nepomyslel, že by mohl nalézt něco, co by ho od té pomsty odradilo.
Ness to nezvládla, rozplakala se, tvář schovanou v dlaní.

"Omlouvám se," vydechl a odešel pryč nemyslíc na svou dceru v pokoji vedle, nemyslíc na to, co všechno právě opustil.
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 Zuzana S. | Web | 16. února 2014 v 0:23 | Reagovat

NE...Ne... Neeeeeee... No táák.. Takhle v noci ještě k tomu.. Doufám, že se to ještě nějak otočí a skončí to dobře! :D

2 Chane | Web | 16. února 2014 v 13:48 | Reagovat

Ne ne ne ne. Proč proč to děláš tak zlé když to takové být nemusí. Snažně tě prosím o krásný konec :)

3 Maggi | Web | 16. února 2014 v 16:09 | Reagovat

NE!

4 Fenris Myt | Web | 16. února 2014 v 18:02 | Reagovat

To si děláš srandu?! Cos to udělala?! Jak si mohla? :D
Ne... ach jo... :(

5 Clarissa | Web | 16. února 2014 v 22:28 | Reagovat

Abych nezůstala pozadu:
Néééé! Tohle přece nejde! Zrovna, když jsem na Vanessu přestala žárlit!

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama