36. Little bitch

7. února 2014 v 20:11 | Wolf |  Little bitch
Takže... všichni víme, že dokonalé to nebude navždy...


"Jak to myslíš, že si tam přivedl dítě?!" Tony překvapeně zaječel do telefonu a snažil se zachovat klid.
"Prostě potřebuji zaregistrovat i Hel." Vanessa pochodovala před recepcí s dopisem adresovaným jeho osobě. "A taky by se hodilo nějaké oblečení."
"Tohle se vymyká kontrole, Vanesso!" Tony byl vážně naštvaný.
"Neříkej moje jméno, někdo by tě mohl uslyšet," zavrčela varovně. "Já ti to všechno jednou splatím. Slibuji."
"Pokud mě tímhle chceš pozvat na svatbu, ne, díky. Bůhvíco by jste měli za hosty," odvětil Tony.
"Já vím, že se zlobíš. Ale prosím, pochop to," Vanessa nahodila ten smutný tón, kterým dokázala Tonyho obměkčit v den Vánoc, takže jí dovolil od večeře odejít dříve.
"Chápu to. Milujete se a tak," zabručel znuděně Tony a ona jakoby ho živě viděla, jak se šklebí.
"Tony," zavyla do telefonu bezradně.
"Chápu. Zítra ti přivezu auto, nějaké oblečení a ty doklady. Hlavně mi to pošli ještě dneska."
"Děkuji, bráško."
"Takhle mi neříkej. Tvůj pravý bráška vyletěl z kůže, když zjistil, že jsi pryč. A to nepočítám fakt, že ten tvůj sem dal ještě kartičku, byl jsem tu, Loki. To už byl úplně rudý a prohledal snad úplně celý New York," vysvětlil Tony.
"Stejně ti děkuji, jsi zlatý."
"A ty ne, jelikož svého bratra přivedeš do hrobu."

Loki seděl naproti holčičce se mračil se na ní, když se Vanessa vrátila s nějakou večeří. Bůh nejdříve zpozorněl zamračen na zrzku, co přišla a pak se opět vrátil k záživné aktivitě.
"Máš hlad, Hel?" zeptala se Vanessa s lehkým úsměvem. Hel si zvědavě prohlédla tác s jídlem. Byly na ní zabalené bagety, limonáda a pytlík s houskami.
"Co je tohle?" dloubla prstíčem do plastové láhve se svítivě růžovou limonádou.
"To je k pití, myslím, že je to s liči," Vanessa zkontrolovala obal, aby se ujistila, že měla pravdu.
"Čili?"
"Ne, liči. Čili je zase něco jiného," pousmála se zrzka. Loki jí zvědavě pozoroval, jak si povídá s holčičkou o potravinách a jak jí nakonec krmí suchou houskou, jelikož vládkyně Helheimu nevěřila podivné žluté omáčce na bagetě.
"Není malá," ozval se Loki naštvaně, když se obě zasmáli nad tím, jak jí Hel nemotorně kousla do prstu, když si od ní brala kus housky. Vanessa se zarazila, načež se zamračila.
"Nemáš hlad?" přešla to a kmitla pohledem k tácu na stolu.
"Tohle jíst nebudu," odvětil s ohrnutými rtem. Vanessa se zamračila, dneska už poněkolikáté.
"Tony zítra přiveze pasy, pak si můžeme zajet do nějaké restaurace," pokusila se mu to vysvětlit, ale Lokiho to naštvala.
"Tony, furt ten pitomý Stark. Proč mu vůbec věříš?!" vyhrkl.
"Protože díky němu jsi ještě tady," odpověděla a snažila se před Hel zachovat klidný tón.
"Skvělé. Dlužím svému nepříteli," zabručel.
"Loki, nic mu nedlužíš. To já." Vanessa se pokusila usmát. Ale cítila, že Loki je naštvaný. A netušila proč.
"Kvůli mně! Vanesso, tohle je směšné. Vím, že pro mě chce normální život, ale tohle nezvládám," rozhodil rukama po motelovém pokoji. "Co chceš dělat, až nám přinese pasy? Odletět někam do jiného státu, přinutit mě pracovat, abychom mohli bydlet v domě a předstírat, že vládkyně místa horšího než je vaše smyšlené peklo je naše dcera?! To vážně chceš?"
Vanessa na něho chvíli zírala a pak jenom zavrtěla hlavou. "Já… nevím. Jediné, na čem mi záleželo, že jsem s tebou."
"S hledaným zločincem!" zařval rozčíleně.
"Nejsi zločinec," odvětila. Klidný tón jí už začal přeskakovat do kuňkavého tónu bezradnosti.
"Jsem… a… a proč tu vůbec jsi? Ty jsi sestra mého nepřítele, toho, který se mě pokusil zabít!" zařval rozčíleně.
"A proč jsi tu teda ty? Proč si na mě čekal?" i přes slzy se na něho dokázala pevně podívat. Loki ztuhl. Chtěl něco odpovědět, ale pak jenom rozčíleně zavrčel a práskl za sebou dveřmi. Vanessa se posadila na zem vedle postele, kde seděla překvapená Hel. Zrzka se rozplakala jako malá. Nechtěla brečet, ale cítila jakýsi smutek z toho, že to všechno nevychází. Že Loki není rád, že vychází z jeho dcerou a že jsou vůbec spolu. Ale očividně ne.
"Vanesso?" ozval se ten tenoučký hlásek. Vanessa si rychle otřela slzy a pousmála se na Hel. Přesně takhle to dělal Clint, když byli malý. Vždycky, když ho potřebovala a on chtěl sebevíc být naštvaný nebo smutný, vždy se na ní dokázal usmát. A ty jsi ho teď opustila, ozval se škodolibý hlas.
"Ano?" přešla ten hlas ve své hlavě. Holčička slezla z postele a sedla si vedle ní na zem.
"Já odejdu, pokud se kvůli mně hádáte," vyhrkla. Vanessa překvapeně zamrkala a pak se ještě více usmála otírajíc si přitom další slzy.
"Bože, jen to ne. To nebylo kvůli tobě. Někdy se prostě pohádáme, to se stává," pohladila holčičko po té tváři, kterou předtím měla znetvořenou. Děsivě zelené oči holčičky zesvětlely. Překvapeně zamrkala.
"Vanesso?" šeptla Hel.
"Ano?"
"Můžu být… normální?"

"Být normální je nudné," pousmála se vesele Vanessa. Holčička se jí schoulila v objetí a takhle společně usnuly.
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 Chane | Web | 7. února 2014 v 21:33 | Reagovat

Ta hádka mě překvapila a přemýšlím proč vlastně vznikla. A ten konec byl opravdu krásný moc se těším na další kapitolu

2 Vendy | 7. února 2014 v 22:01 | Reagovat

Já plakala, ale to bylo asi i tím, že jeden kluk :D eh, ne nebudu to rozebírat :D Super kapitola. Tytyty Loki, to se nedělá, křičet na Ness :( :D

3 Lucy | E-mail | Web | 7. února 2014 v 23:32 | Reagovat

Problémy v Ráji... nikdy jsem to přirovnání neměla ráda:(

4 Zuzana S. | Web | 8. února 2014 v 23:15 | Reagovat

Vždycky když už si myslím, že vím jak to dopadne, tak mě něčím překvapíš :D píšeš vážně dobře :) jinak přidala jsem si odkaz na tvůj blog do menu (taky se snažím psát:D), doufám, že ti to nevadí :) už se těším na další kapitolu ! :)

5 poviedky-vseho-druhu | Web | 9. února 2014 v 10:37 | Reagovat

To je krasne. Kde Lolki skryva ostatne deti???? Pod podtelou????

6 Maggi | Web | 9. února 2014 v 19:12 | Reagovat

Zaječel do telefonu a snažil se zachovat klid.
Aha. :D

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama