35. Little bitch

7. února 2014 v 20:08 | Wolf |  Little bitch
Takže překvápko... :D Dlouho jsem ho naznačovala...


Další den Vanessa ostříhala Lokiho. A málem ho přitom uškrtila. Bůh se vztekal.
"To je moc krátké," prskal.
"Je to tak akorát," zavrčela rozčíleně a prohrábla mu vlasy, aby mu ukázala, že vlasy nad ramena nejsou úplně tak krátké.
"Je to strašné," odvětil.
"To si říkal i o mých vlasech a včera v noci jsi vypadal jimi fascinovaný," zamračila se na něho.
"Jo, jsou hebčí, ale furt jsou strašné," zabručel a snažil si vlasy zdelšit iluzí, načež dostal po ruce.
"Loki, no tak! Aspoň to zkus," povzdechla si.
"Fajn no," s úšklebkem si změnil oči na tmavě zelené, zmírnil výraznost lícních kostí a trochu zostřil bradu.
"To je hrozné," řekla, když svou přeměnu dokončil.
"Mlč, Nesso," odvětil.
"Teď se musíme vyfotit, postav se k té bílé zdi." Rozhlédl se.
"To je šedivá."
"Nebuď detailista," zavrčela.
"Fajn." Postavil se před zeď a Vanessa ho vybleskla. Potom se prohodili, při čemž Loki byl chvíli midgardským přístrojem natolik unesen, že pak fotil téměř vše, co mu přišlo pod ruku. Vanessa ho sjela zlobným pohledem, vymazala některé fotografie a zabalila paměťovou kartu do obálky.
"Jdu to dát na recepci, žádné blbosti," oznámila mu a odešla.

Když se vrátila, Loki pojal žádné blbosti svým způsobem. Na posteli seděla malá holčička, Loki kolem ní kroužil jako orel po své kořisti a Vanesse téměř hned došlo, co je ten prcek zač, když se na ní otočila. Snažila se nepozvracet se, protože by to rozhodně nebylo slušné, ale maličká Hel měla půlku tváře rozežranou, sem tam byla vidět bílá kost a oční důlek byl prázdný. Oblečená byla v černých šatech a kostnatou ruku měla svěšenou kolem těla.
"Do prdele," ulevila si. "Totiž. Ahoj, holčičko."
"Kdo to je?" Hel se postavila, při čemž jí zachrastili kosti a na podlahu z ní opadlo několik červů. Vanessa se marně pokusila polknout tu nechutně pálící tekutinu v hrdle. Nakonec odběhla na záchod. Loki se zamračil.
"Děláš, jakoby jsi neuměla iluze," zavrčel nepřátelsky, zatímco se odvedle ozývaly dávivé zvuky.
"Kdo to je?" zopakovala holčička paličatě svou otázku.
"Moje přítelkyně," odvětil zamračeně.
"Vyměníš maminku?" zavrčela.
"To není výměna," odpověděl stejně vrčícím tónem.
"Proč vypadáš takhle?" normální ruku rozhodila po celém jeho vzhledu.
"Musím se ukrývat." Loki se mračil. Neměl tu malou rád. Byla stejně paličatá jako on a zřejmě se upočítal, jelikož jí bylo již deset a dělala nejchytřejší osobu planety.
"Neříkal jsi, že tenhle svět patří tobě?" stále mluvila s tou dětskou lehkostí v hlase. Dávivé zvuky utichly a vystřídala je voda tekoucí z kohoutku.
"Hel, nasaď si iluzi!" rozkázal jí přísně, aniž by se vracel k její otázce. Dívka paličatě nafoukla jednu tvář pokrytou kůží.
"Kvůli ní ne."
"Je hodná, dej jí šanci," řekl láskyplně.
"Fajn," broukla dívka a opatrně se proměnila. Už nevypadala jako zombie. Měla krásnou bledou pleť, červené tvářičky a nádherně zeleno modré oči. Malou dětskou postavu. Dveře do koupelny se váhavě otevřely.
"Omlouvám se," řekla stydlivě Vanessa a když shledala, že z Lokiho dcery neupadávají žádné červy nebo maso, uklidnila se. "Takže ty jsi Hel?"
"Ano," přikývla nedůvěřivě holčička. Vanessa se nervózně pousmála.
"Já jsem Vanessa," váhavě k ní natáhla ruku. Hel se na její ruku nejistě podívala, pak se zamračila a paličatě zavrtěla hlavičkou, až se jí černé vlasky rozčepýřily uvolňujíc se z copánku.
"Nelíbí se mi," řekla naštvaně k Lokimu. Vanessa po Lokim hodila tázavý pohled a on si bezradně povzdechl.
"Můžeš se klidně vrátit na Hellhaim, nikdo tě tu nedrží," zavrčel přísně.
"Já tam nechci být sama s nimi," holčička se nejistě otřásla nad vzpomínkou temného světa, milionu mrtvých, zatracených duší a hlídačů, kteří s vřískotem duše zaháněli na věčnou cestu.
"Loki, ona s námi zůstane?" zeptala se nejistě Vanessa.
"Mohla by?" optal se jí stejně nejistým tónem. Vanessa překvapeně zamrkala. Čekala, že se naštve, že odmítá jeho znetvořenou dceru. Přesto se podívala na Hel a usmála se.
"Samozřejmě. Jen… musím jí udělat pas a doklady," vysvětlila.
"Čekal jsem, že řekneš ne," zabručel s naštvaným pohledem směřovaným dívence.
"Loki," zamračila se Vanessa.
"Proč se na něho mračíte?" holčička zvědavě naklonila hlavu na stranu.
"Protože je zlý," odpověděla a varovně pozvedla prst na Lokiho, jakoby se ho vážně chystala pokárat. Loki překvapeně zamrkal, když spatřil jiskřičky ve Vanessiných očích, které tam předtím nikdy neviděl. To jí vážně rozjásala ta představa, že vlastně budou mít na krku prokleté dítě? "Počkej tu, dojdu zpátky pro kartu, abych jí mohla vyfotit. A už žádné další děti, jasné?"
"Ty jsi jí neřekl o Narvim?" zeptala se Hel, jakmile se za ní zaklaply dveře.

"Mlč, Hel," zavrčel.


 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 Chane | Web | 7. února 2014 v 21:26 | Reagovat

To je uchvatné asi být Vanessou tak spíše uteču a hodně dlouho bych pak asi nespala. Jinak jsi Hell popsala opravdu hezky.

2 Vendy | 7. února 2014 v 21:48 | Reagovat

"Mlč, Hel." :DD to mě rozsekalo ale nehorázně moc :D

3 Lucy | E-mail | Web | 7. února 2014 v 23:28 | Reagovat

Být na Nessině místě, asi s panickou hrůzou uteču. Já a malé děti si moc nerozumíme:D

4 Clarissa | 8. února 2014 v 13:38 | Reagovat

Nemůžu si pomoct, ale představa Lokiho, Vanessy a několika dětí na útěku mi přijde neuvěřitelně zábavná! :D
A Hel je i přes ty červy naprosto k zulíbání!

5 Maggi | Web | 9. února 2014 v 19:02 | Reagovat

Echeche! :D Hel je úžasná! :3

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama