27. Little bitch

31. ledna 2014 v 9:32 | Wolf |  Little bitch
Někdy je možná lepší nemluvit...
Tom hiddelstone


"Další divoká noc?" zabručel Loki, když se navečír posadila naproti, tentokrát oblečená pouze v domácím. Takže tepláky a tričko.
"Bez mužů, myslím," broukla a na chvíli se zase chytla za spánky. Ani Tonyho čaje jí nepomáhali zapomenout na kocovinu.
"New York je pro tebe město pokušení a hříchu," zasmál se jí.
"Mlč, Loki."
"Půjdeš za mnou?"
"Proč ne," pokrčila rameny, použila klíč a téměř hned se posadila na jeho postel, kam se o chvíli posadil také.
"Prý jsi se opila," konstatoval, prsty se dotkl jejích spánků a ona úlevně vydechla. Jeho prsty studily a vnášely jí do hlavy opojný pocit úlevy.
"Bratříček mě opil," pousmála se.
"Znám," pokýval hlavou vesele. "Takhle mě jednou opil Thor. Prý jsme nakonec tančili na fontáně důstojnosti bez důstojnosti."
"Tím myslíš nazí?" zeptala se, když konečně prsty zase svěsil a dotkl se jejích kolenou.
"Kéž by. Bratr našel Sifiny jediné šaty," zasmál se.
"Sif je tvoje…"
"Bratrova bojovnice," odvětil téměř hned. "Nikdy mě neměla ráda. Sice nechápu, proč, ale neměla. Stejně jako všichni. Teda kromě…"
"Kromě koho?" zvědavě se posadila do tureckého sedu a zadívala se na něho. Vypadal unaveně, jakoby včera vůbec nespal. Možná na ní čekal.
"Sigyn, mé manželky."
"A pak kdo je tu děvka," rýpla si znuděně.
"Umřela." Vanessa se na chvíli zarazila a pak kývla.
"To je mi líto."
"Neříkej, že je ti líto něco, za co nemůžeš." Zamračil se na své ruce. "Tobě umřel snoubenec."
"Díky za připomenutí," zabručela, ale hlavu položila do dlaní, jakoby se chystala plakat.
"Miluješ mě, tedy," konstatoval, aby změnil téma.
"Ano, neřekla jsem to dostatečně jasně?" vyhlédla na něho zpod svých vlastních řas a on přikývl.
"Jen jsem se chtěl ujistit," pousmál se.
"Tak jsi se ujistil," podotkla stydlivě.
"Vskutku. Ness," oslovil jí jemně.
"Ano?" nadzvedla jedno obočí a on se pousmál.
"Já…" nedokázal nic říct. Chvíli jí pozoroval, načež jenom zavrtěl hlavou. "To je jedno."
"Chm, můžu se zeptat na to dítě?" zvědavě se usmála. Zaváhal.
"Hel, je jí asi pět, co já vím. Je to dlouho, co jsem jí viděl naposledy. Vychovávali jí v Hellheimu, byla prý prokleté dítě," odvětil klidně.
"Prokleté?" pohrávala si s lemem jeho pokrývky.
"Napůl mrtvola," odpověděl.
"Osminohý kůň, obří had, vlk a teď poloviční zombie. Měl by jsi se krotit," zašklebila se pobaveně.
"Sleipnir byla nehoda, na kterou jsem hrdý. Je to věrný a poslušný kůň. A hada ani vlka nemám. Fenrira jsem nalezl jako vlče a pokusil jsem se udělat pár… čáry máry."
Vanessa se pobaveně zasmála. "A udělal jsi z něho Ódinovu hrozbu?"
"Není jeho hrozba. Popravili ho, když to předpověděla nějaká bláznivá čarodějka," vysvětlil.
"Ta čarodějka byla naše matka, Loki," ozvalo se a Vanessa se překvapeně podívala na Thora, který stál u skla a mračil se. Mjölnir měl položený u nohou.
"Tvá matka," opravil ho Loki jedovatě a ani se na něho neotočil.
"Mám odejít?" zeptala se Vanessa, jelikož atmosféra začala houstnout. Téměř hned se jí dostalo opačných odpovědí. Loki chtěl, aby zůstala, zatímco Thor na její otázku odpověděl kladně. Kmitla pohledem mezi dvěma bratry, nevlastními bratry a pak se postavila. "Přijdu po obědě."
Lípla Lokimu jednu nesmělou pusu na tvář, kterou jí opětoval a ještě si s ní rychle stihl proplést prsty. Pousmála se a jemně se mu vytrhla. Hned na to odešla.
"Bratře, nedělej si zde nějaké vztahy. Odcházíme," řekl Thor přísně a Loki sebou trhl.
"A co když odmítnu?"
"Rozkaz krále nelze odmítnout," zavrčel Thor.
"Není to můj král!" zařval Loki, bleskově byl u skla a mračil se vražedně na Thora.
"To je mu jedno. Stále jsi Asgarďan."
"Nejsem, ty tupá hlavo. Copak jsi celou dobu neposlouchal? Jsem Jotun. Ledový obr," zařval rozčíleně Loki. Thor kmitl pohledem ke dveřím, kudy odešla Vanessa.
"A jí si to řekl?"
"Nepotřebovala to vědět," zabručel Loki v odpověď.
"Potřebuje to vědět. Loki, pokud jí miluješ a ona miluje tebe, nejsou žádné překážky."
"Přestaň s tou sentimentalitou," zasyčel Loki. "Sám jsi řekl, že si nemám dělat žádné vztahy. Je mi jasné, že tvým cílem je, abych se jí předvedl a ona mě pak odmítla."
"Ne, jen jsem nechtěl, abys jí ublížil. Toť vše." Otočil se k odchodu. "Čas na rozloučení máš do zítřka. Jinak jí to vše řeknu sám."

"Táhni k čertu!" zařval Loki rozzlobeně, načež se posadil na zem a hlavu schoval do dlaní.
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 Maggi | Web | 31. ledna 2014 v 21:07 | Reagovat

Nikdy bych nevěřila, že by byl Thor tak bezcitný. Nemám ho ráda. Nemám, nemám, nemám. Zdá se mi to nebo sem pořád píšu "chudák Loki" ? :D
Skvělá kapitola, jak taky jinak. :)

2 Chane | Web | 31. ledna 2014 v 23:03 | Reagovat

Ze záčátku jsem se skoror roztekla tou láskou a na konci jsem myslela že budu brečet. Jak může být Thor tak bezcitný to nejde. loki je tak rozlomilý když je hodný. Povídka se mi moc líbi

3 Veru | Web | 1. února 2014 v 21:56 | Reagovat

Tak moment! Nemá být ten "bezcitný hajzl" Loki?! Thore, tohle se nedělá! Já věděla, proč tě zabít! :D

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama