12. Little bitch

1. ledna 2014 v 15:03 | Wolf |  Little bitch
Novoroční kapitola...
Imagine finding this in your room


12. Návštěva ze záhrobí
"Někdo klepe," konstatovala Vanessa ležíc v náruči Lokiho. Sama netušila, jak se společně dostali na gauč a teď sledovali jeden z těch romantických vánočních filmů, které pouze sloužily jako opona k tomu, aby se mladé páry mohli bezdůvodně líbat.
"Tak otevři," prohlásil znuděně bůh, který pomalu usínal. Protočila oči a vyhrabala se z jeho objetí.
"Gentleman," zašklebila se a otevřela vstupní dveře. "Do prdele."
"Také zdravím," řekl agent Coulson a kmitl pohledem ke svému týmu.
"Jak jste se tu u všech čertů objevil? Přišel jste ze záhrobí, nebo… och bože, co jste zač?!" hysterčila a snažila se udržet na nohou.
"Jsem tu pouze na návštěvě, potřebuji něco vědět od tvého hosta," vysvětlil.
"Mého hosta?" nechápavě nadzvedla obočí.
"Lokiho."
"Ovšem," broukla zamyšleně a pak vydechla. "Hej, bože! Pojď sem, máš návštěvu."
"Nejdu!" zařval dětinsky z obýváku, protože už zřejmě věděl, kdo je u dveří.
"Přišli v míru!" houkla mu Vaneesa zpátky a prohlédla si je, jestli u sebe nemají zbraně. Coulson v obleku, jako vždy bezbranný. Agentka východního původu měla dvě zbraně u pasu, stejně jako Ward, kterého poznávala Vanessa, když jí přivedl jednoho malého kluka na hlídání. Ostatní tři neznala. Mohlo jim být sotva dvacet, všichni skoro ještě v pubertě. Samozřejmě beze zbraní, kromě vkusně vyhlížejícího kufříku, který držel kudrnatý kluk se zářícím úsměv.
"Nejdu!" zopakoval paličatě Loki.
"Tak pojďte dál," vyhrkla pohostinně Vanessa a když se všichni naskládali dovnitř, položila další zdvořilou otázku. "Něco k pití?"
"Čaj by bodl," oznámil Coulson s lehkým úsměvem a prohlížel si halu, kde před dvanácti lety zanechal dva sourozence, Vanessu a Clinta.
"Dobře, zkusím zjistit, jestli máme čaj. Zatím si sedněte v zasedačce," usmála se na Coulsona, jehož nostalgický úsměv byl snadno čitelný.
"Máme zasedačku?" zeptal se uchváceně Loki, kterého našla sedět na lince.
"Na lince se nesedí," napodobila jeho hlas. "A ano, mám zasedací místnost."
"Proč si mě tam nikdy nevzala?"
"Co by jsi tam dělal?" se šklebem se rozhlížela po pokoji hledajíc čaj.
"Spousta věcí," dal vařit vodu a pak otevřel jednu skřínku, vytáhl dvě kovové dózy. "Vezmi ty džbány a podej mi je."
"Proč je chceš tak velkolepě uvítat?" nadzvedla obočí, ale džbány mu podala.
"Toho chlapa jsem zabil," vysvětlil, otevřel jednu dózu a nabral si hrst, kterou následně lehce rozdrolil a strčil jí Vanesse pod nos. "Čichni."
"Cítím mentolky," zamručela, ale když přičichla blíže a více, pocítila krásnou vůni lesních jahod a dokonce i maliny, které už dlouho nejedla.
"Je v tom máta, vlastně je to směs horských bylinek," usmál se, poněvadž postřehl zasněný výraz jeho spolubydlící. "Tak. Teď jim to tam odnes. Jo a ještě ty sušenky."
Podal jí tác s hrníčky, dvěma džbány v každém jinak barevný čaj a nakonec i talíř se sušenkami, kterého Loki pekl minulý den a schoval si je do keramické dózy s kočkou, které se Vanessa děsila. Ještě aby dopadla jako bláznivý sběratel a začala sbírat všechno s kočkami.
"Máš tam jít se mnou," zamračila se na něho.
"Já tam přijdu, jen se upravím."
"Žádné brnění, ani nože, je ti to jasné?" Varovně se na něho podívala a schytala otrávený pohled.
"Chci si jen vzít oblečení, které nevoní jako ty," oznámil jí, načež si přičichl k vlastní košili. Snažila se tam najít jakoukoliv emoci, ale on se pouze znechuceně zašklebil a zmizel za rohem.
 

2 lidé ohodnotili tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama