Strach z lásky (Loki/Sigyn)

3. listopadu 2013 v 13:03 | Wolf |  Jednorázové příběhy
Hola,
Takže nemoc produkuje zajímavé povídky. Další Siki. :3 Uvažuji nad autorskými právy na Siki, to je totiž roztomilejší než Clintasha nebo FrostIron... :P
*-*

"Sigyn," zavolal Loki. Sigyn sebou trhla a jehlu od vyšívání si zabodla do prstu. Sykla bolestí.
"Už jdu," houkla, zatímco se snažila, aby neušpinila látku na vyšívání. Rychle se rozešla do salónku, kde už seděl Loki s knihou. I když to byla chvilka, byl už plně zabrán do obsahu, že si nevšiml Sigyn. "Ano?"
Loki se otočil a podíval se na ní. Poraněný prst schovávala za zády, ale bílé šaty měla už ušpiněné rudou.
"Co se stalo?" zajímal se.
"Jenom jehla," ukázala mu svůj prst a on odložil knihu, aby jí následně mohl vzít za ruce.
"Pořád se lekáš, když tě někdo zavolá?" zeptal se jí tiše a cítil, jak se napjala. Neměla tyhle otázky ráda. A neměla ráda jakoukoliv blízkost. Byl zázrak, že k sobě pouštěla Lokiho, svého dlouholetého přítele.
"Ne, jen jsem byla zabraná do svých myšlenek," odpověděla a sledovala obezřetně každý Lokiho pohyb. I přes vědomí, že on by jí neublížil, mu nevěřila. Ona nevěřila nikomu. Loki tuto vlastnost chválil, zatímco všichni ostatní jí díky tomu odstrčili.
"O čem si přemýšlela?" zeptal se tiše a jedním prstem přejel po rance. Ta následně zmizela.
"O rodičích," odpověděla šeptem. Sklopila pohled a on se nejistě usmál.
"Sigyn, slibuji ti, že ten, kdo zabil tvé rodiče bude pykat," řekl odhodlaně a pohladil dívku po tváři.
"Nemusí," povzdechla si.
"Ale ano," zamračil se. "Musí."
Sigyn si povzdechla a odtáhla se. Nevěděla, co říct. Byla nervózní z jeho přítomnosti a měla strach.
"Zapomněl jsem na to, proč jsem tě zavolal," usmál se vesele a sebral cosi ze stolku, "zítra jsou zimní slavnosti. Chtěl bych… tě pozvat."
Sigyn překvapeně zamrkala, když svou žádost vyslovil. Nikdy moc na tyhle slavnosti nebyla. Slavily se čtyřikrát do roka a při každé Ódin vykouzlil něco typické pro dané období. Sníh měla ráda, stejně jako Loki.
"Prosím," dodal Loki, když si všiml jejího rozpačitého obličeje a podstrčil jí malou pozvánku napsanou zlatým inkoustem.
"Já… dobře," povzdechla si.
"Neboj, budu pořád s tebou," usmál se na ní vesele. Sigyn se nejistě usmála.
"Děkuji," špitla, ale hned na to se rychle otočila, aby neviděl slzy v jejích očích. Měla takový strach, ale nechtěla zkazit veselí v jeho očích. "Půjdu si najít šaty."
Dříve, než jí mohl Loki zastavit, rychle opustila místnost.

Den na to seděla ve své komnatě a čekala. Sama nevěděla na co. Snad na meteorit, na útok, který by slavnosti přerušil. Nevěděla, jestli se v šatech cítí jako princezna nebo jako otrokyně. Bílá látka byla sice příjemná, ale krátká a těsná. Tak nějak to nebyla vůbec ona. Povzdechla si.
"Sigyn," ozvalo se společně se zaklepáním. Zatrnulo jí, ale hned na to vyskočila a otevřela dveře. Loki byl oblečen elegantně. V ruce svíral zimní květinu, jež se vyznačovala zářivě bílými okvětními lístky a zlatavým pylem. "Páni."
"Prosím?" zeptala se rozpačitě a pohladila si jeden zlatý prstýnek svých vlasu.
"Jsi krásná," odpověděl šepotem, ze kterého jí zatrnulo.
"Děkuji," dostala ze sebe přiškrceně. Usmál se, nabídl jí rámě a ona napjatě přijala.

Velká síň vypadala úchvatně. Všude lesk stříbra a zlata. Stoly prohýbající se tíhou různorodých pokrmů. Pár tančící s elegancí a lehkostí vánku. Král sedící na svém trůně s radostnou tváří.
A spousta bohů. Sigyn naprosto odrovnalo, kolik jich tu bylo a chvíli i zaváhala, že se vrátí do svých komnat. Tohle nemohla ustát. Bylo toho na ní moc. Loki, který si povšiml jejího zděšeného výrazu, ihned pochopil. Místo toho, aby se vydal do síně, vyšel společně s ní do zahrady. I odtud byla vidět síň a na balkónech postávali páry nadechující se čerstvého zimního vzduchu.
"Je to lepší?" zeptal se tiše, aby jí nerozhodil. Trochu se uklidnila, ale tělo měla stále napjaté.
"Ano, mnohem lepší," pokývala hlavou a zalapala po dechu. Usmál se. Byla tak rozkošná. Zlaté vlasy jí splývaly v prstýncích a ty krásné oči se rozhlížely po zimní zahradě. "Děkuji."
"Za co?"
"Musela jsem ti zkazit celý večer," podotkla.
"Ne, vůbec. Sigyn, jsem moc rád, že můžu být s tebou," usmál se.
"Och," vydechla překvapeně.
"Přestaň se mě prosím bát," špitl jí do ucha a následně ho políbil. Ztuhla. Všechny svaly se napjaly a ona nedokázala nic říct.
"Promiň," vydechla a odtáhla se.
"Ne, já se omlouvám," vyhrkl. Její blízkost mu hned chyběla.
"Promiň, ale to nejde," řekla znovu.
"Co nejde?" podivil se.
"Tohle všechno. My dva. Já… vždyť jsi ten citát sám četl," vyhrkla a do očí jí natekly slzy, které se snažily překonat hráz. "Nemůžeme milovat toho, koho se bojíme a ani toho, kdo se bojí nás."
"Tak se mě prosím přestaň bát," zopakoval.
"Já nemůžu," jemně zvýšila hlas a začala si otírat slzy.
"Proč?" zeptal se ublíženě.
"Protože… já nevím," odpověděla mu. Rychle se kolem něho protáhla a utekla do svých komnat. Zůstal stát a nakonec se svezl na nejbližší lavičku, kterou nalezl. Nedokázal tomu uvěřit. Proč z něho měla strach? Větší než ze všech ostatních?

Uvědomil si to, až když se dozvěděl pravdu. Byl monstrum a ta drobná dívka to vycítila. Když později padal z Bifröstu, uvažoval, zdali uronila slzu, když se to dozvěděla. Jestli jí to bolelo stejně jako jeho, když ho tehdy opustila v zimní zahradě.

***

"Mám pro tebe zajímavou zprávu," řekl Thor a přišel až k jeho cele.
"Pro tebe jsou zajímavé i maličkosti, bratře," opáčil Loki znuděně.
"Jde o Sigyn." Loki nedokázal potlačit zvědavost, se kterou zdvihl hlavu a svaly se mu napjaly.
"Je vdaná," ušklíbl se trochu nevesele Thor. Loki ztuhl uprostřed pohybu.
"Vdaná?" zopakoval. "Konečně našla někoho, kdo není monstrum."
"Mohl by jsi aspoň na chvíli přestat předstírat, že tě to nebolí," zamračil se Thor.
"A co s tím mohu dělat? Jsem zavřen v cele a brzy budu králem Midgardu, možná bych mohl s pomocí mé armády napadnout Asgard a unést jí. Ale jak sama říkala," nevesele se ušklíbl, když si vzpomněl na její slova. Která ho tehdy zasáhla jako dýka zasáhne svůj cíl. "Nemůžeme milovat toho, koho se bojíme a ani toho, kdo se bojí nás."
"Tak s tím přestaň a ukaž jí, že se nemá čeho bát," doporučil Thor váhavě.
"Je to jen žena, existuje jich miliony. Tady, v Asgardu. Dokonce i v Hellheimu," opáčil Loki a přál si, aby jeho nevlastní bratr konečně opustil tuto místnost. Chtěl se schovat před tou myšlenkou, že jeho krásná Sigyn nalezla někoho, komu důvěřuje.
"Láska je tak krátká a zapomínání tak dlouhé. Že, bratře?" dobíral si ho Thor.
"Nemilovala mě," opravil ho Loki.
"Ale ty jí ano," ušklíbl se.
"Nenávidím jí," zavrčel Loki a byl si vědom, že říká mnoho a nerozmýšlí se.
"Láska a nenávist jsou v srdci vždy najednou."
"Mohl by jsi přestat vykrádat mojí knihu?" zeptal se rozčíleně Loki. Všechny tyto citáty si zapsal do svého deníku. Spousta citátů, které mu ukázala Sigyn a spousta, kterými by charakteristikoval jejich vztah.
"Pročítal jsem jí jen párkrát," přiznal Thor a ušklíbl se.
"Divím se, že vůbec umíš číst," rýpnul si Loki.
"Přiznej alespoň, že tě to bolí?"
"Srdce mi krvácí, ale jak ti to pomůže?" zeptal se Loki a zašklebil se nad svým přiznáním.

"Nijak, jen teď vím, že stojí za to tě ještě zachránit," odpověděl Thor a odešel.
 

2 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 Maya | Web | 3. listopadu 2013 v 15:13 | Reagovat

Jezusi to je sladký :3 ačkoli, Clintasha pořád vede :D ano, jsem úplně normální, úplně :D

2 Tamten Loki | Web | 4. listopadu 2013 v 20:12 | Reagovat

Aaaaach, ten věčně oddaný Thor... nějak jsem ho nemusela, ale díky povídkám ho mám čím dál raději :-D

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama