Sociopatka a vrah (Clint/Maya)

7. listopadu 2013 v 21:05 | Wolf |  Jednorázové příběhy
Hola!
Takže jsem tu s další jednorázovkou, jež má změnit svět, drahoušci... :D Aneb, když lidi píší v horečce a pro přátelé, jež z nich dělají sprostě mluvící osoby. Aneb jednorázovka pro mou lásku, Mayu! :)
Když budeš hodná, možná dám pokračování...
The Avengers- Hawkeye 02 by andyparkart on deviantART


Maya si sundala poslední kus oblečení, bílou košili. Stála uprostřed svého bytu pouze ve spodním černém s krajkami. Hodila jeden pohled na hodiny zjišťujíc, že noc je ještě mladá a vyrazila do koupelny, aby vykonala večerní předělávku svého pravého já. Blond vlasy si vyčesala do naoko odbytého drdolu, oči si zvýraznila černými linkami a kouřovými stíny, rty si obtáhla rudou rtěnkou. Zhodnotila svůj obličej v zrcadle a zašklebila se. Make-up na sobě měla už od rána, jen v trochu mírnější podobě.
Odešla si do pokoje nalézt něco, čím by někoho upoutala. Už od minulého týdne ve svém oblíbeném baru vídala pohledného blonďáka. Dneska měla v plánu ho upoutat a tak si na sebe vzala úzké šaty, které měly barvu havraních křídel a jejich sukně sahala sotva do půli stehen. Přidala černé krajkové silonky a vysoké černé glády, které měla ještě z dob, kdy z ní nebyl škarohlíd. Naposledy se zhodnotila v zrcadle v předsíni a pohled jí padl na nehty. Měla je přetažené zářivě bílou a jemně se leskly. Společně se sakem a sukní vypadaly sice dobře, ale teď byly do očí jako neonové barvy. Povzdechla si, ale pak jenom protočila pohled. Snad nedbá nad detaily. Popadla černý kožený batůžek a vydala se vzhůru do londýnského baru.

Bar byl teď naplněn lidmi různých národností. Zapáchalo to tu potem, deodoranty a alkoholem. Neonová světla až bolestivě bila do očí. Téměř všichni tančili a jen pijáci zašantročení v těch nejtemnějších rozích popíjeli každodenní dryák. Maya s jakousi jistotou vyrazila k baru. Nebyl tam. Přesto si objednala pití a barman si dovolil narážku na její nehty. Trochu stydlivě se ušklíbla a kopla do sebe jednu Bloody Marry.
"Brzděte," ozvalo se jí za zády a Maya nejistě ztuhla.
"Prosím?" otočila se. Byl tam. Blonďatý muž, svalnatý a s krásnýma očima. V těch očích viděla snad všechno. Bolest ze ztráty, radost ze života, vztek, vděčnost, starost a vrstvu chladu, který se vše pokoušel uschovat. Měla by se ho bát, ale jí to k němu až bolestivě přitahovalo.
"Noc je ještě mladá," usmál se na ní vesele a opřel se o bar, "přece nechcete ztratit vzpomínky ještě než nějaké začnou."
"Vzpomínky?" vydala ze sebe trochu přiškrceně.
"Vídávám vás tu už týden," ignoroval její otázku, "mohu znát vaše jméno?"
"Marry Anne, pro přátele Maya… pro vás Maya," usmála se nervózně a v hlavě zaklela za to, jak se chová.
"Jsem Cedric… ne, jsem Clint Barton," řekl a něco v něm se viditelně pohnulo. V očích teď měl jen radost. Doufala, že z její přítomnosti.
"Ráda vás poznávám, pane Bartone," řekla, jakoby byla v práci. Rychle se pokusila vymyslet, co jiného říct, ale nic jí nenapadlo.
"Vy nepatříte mezi ty, co tu tráví čas s přáteli nebo kvůli… tomu druhému," zašklebil se.
"Přesně tak, jsem psycholožka," pokývala hlavou. Usmál se.
"A co víte o mě?"
"Řekla jsem psycholožka, ne sociopat," zašklebila se, ale v očích se jí zableskly pobavené ohníčky.
"V tom případě bych vám měl prozradit, co dělám," zazubil se vesele, ale v očích se mihla starost. Chtěl jí lhát. Poznala to téměř hned.
"Jste něco jako policista, zacházíte se zbraněmi a bojíte se o tom mluvit. Musel jste zřejmě někoho zastřelit," uvažovala o něm nahlas a on ztuhl.
"Jak jste to…?" nedokázal otázku dokončit, byl upřímně překvapen.
"Prst, ukazováček. Máte ho jemně zašedlý a máte tam rýhu, takže buď máte úzkou spoušť nebo zacházíte s provazy. Možná luk, ale to je blbost…"
"Přesně tak," přiznal a podíval se na své ukazováčky. Byla tam sotva postřehnutelná rýha a šeď ze spouště, byla těžce rozeznatelná.
"Dobře," teď byla překvapená ona, "nejste zlý, takže nejste vrah. To jsem poznala podle stylu, jak jste mě oslovil. A když klamete, v očích se vám míhá starost a jste nervózní. Když jste, chtěl říct, co děláte, klepl jste prsty o desku baru. Bojíte se o tom mluvit, protože jste to neřekl rovnou a ani jste to nehodlal říct, chtěl jste mi zalhat. A důvod je zřejmě to, že jste někoho zabil. Podíval jste se na ruce, jakoby jste očekával krev. Zřejmě to bylo velmi zlé."
"A pak že prý nejste sociopat," zašklebil se trochu nevesele a podíval se opět na své ruce.
"Začínající," usmála se nejistě.
"Něco dalšího?"
"Někdo vás miluje, ale vy ho ne, protože se toho vztahu bojíte," podotkla tiše. Nevěděla, jestli si to přebere na ní, nebo na tu ženu, která mu zanechala na rameni zrzavé vlasy, když ho objímala.
"Och, Natasha," vydechl a ona se nejistě usmála. Měla pravdu.
"Hádám, že se v Londýně nezdržíte dlouho," dodala.
"Nevím, našel jsem něco, co by mě tu mohlo zdržet," usmál se teď už opět klidně. I když stále lehce vyveden z míry.
"Londýn je vskutku okouzlující místo, hlavně místní ženy jsou elegance sama," řekla mu a on se usmál.
"Nejste odsud?"
"Ne, pocházím z menšího státu ve středu Evropy," oznámila mu klidně. "A jak jste to poznal?"
"Stále jste zaslepená tím, jaký opravdu Londýn je," ušklíbl se trochu nejistě, aby jí neurazil.
"Aha," hlesla hloupě a pak se zašklebila. Nebyl to dobrý nápad. Sama nevěděla, co od něho očekávala, ale rozhodně ne duchaplnou konverzaci, při které ona jeho prokoukne a on jí nařkne z toho, že neví, jaký je doopravdy Londýn. Očekávala možná příjemně strávenou noc hloupými řečmi a ukončenou v jeho nebo v jejím bytě. Už dlouho neměla sex. Práce psychologa sice byla její vysněná, ale stále dokola uvažovala nad případy, které se jí dostávaly pod ruku. Naposledy to byla ta malá brunetka, co byla sice inteligentní, ale dokázala to projevit pouze psaním. Neustále uvažovala nad tím, jak jí naučit mluvit stejně inteligentně, jak uvažuje. "Budu muset jít."
"Ne, prosím, nechoďte," řekl rychle a zachytil její zápěstí. Hrubými prsty se pokusil jemně sjet až k její dlani a stiskl jí.
"Já… ne, omlouvám se," vydolovala ze sebe a pokusila se vyprostit z jeho sevření. Držel jí pevně a nehodlal jí pustit.
"Aspoň vás doprovodím domů," nabídl se. Zhluboka se nadechla, ale poté přikývla.
"Dobrá," ustoupila a nechala ho, aby jí odvedl před bar. Bylo už chladno, Londýnské ulice se pomalu vyprazdňovaly a vystřídaly je stíny noci. Obloha byla světelně znečistěná, ale i přesto bylo vidět těch pár krásných hvězd, jež vynikaly nad ostatními nedůležitými. Pohlédla na Clinta. Stál a díval se na ní. Na tu drobounkou chytrou dámu, co se snažila upoutat ho nepříliš cudnými šaty.
"Jdeme?" optala se ho a trochu znejistěla. Ten pohled jí byl sice příjemný, ale bylo to moc dlouho.
"Samozřejmě," vykročil směrem, kterým měla namířeno. Vedla ho, ale on byl ten, co měl navrch. Stále svíral její ruku a občas jí jen tak nenápadně pohladil hřbet ruky. Už byl u činžovního domu, kde prozatím bydlela. Nervózně se na něho usmála.
"Tak nashle," pokusila se s ním slušně rozloučit. Nevěděla, jak jinak mu naznačit, že už o jeho přítomnost nestojí. To si zase nadběhla…
"Samozřejmě, dobrou noc," pokýval hlavou, ale zůstal stát na místě a pozoroval jí.
"Pustíte mi tu ruku?" zeptala se náhle nejistě.
"Och, jasně," jakoby si právě vzpomněl, že jí stále drží. Trochu neochotně jí pustil a pak udělal něco, na co celou noc Maya čekala. Políbil jí. Lehce na rty a pak když si stoupla na špičky, aby se nemusel tolik sklánět, polibek prohloubil. Vášnivé doteky, toužebné polibky a mezitím se nějak dostali do jejího bytu. Nemotorně odemkla, zatímco byla zasypávána jeho pozorností. Oba vpadli do předsíně a Clint za sebou hned zaklapl dveře, aby jí následně mohl zbavit nepříjemně úzkých šatů. Maya nebyla příliš pozadu, už si hrála s jeho poklopcem a když jí sundal šaty, sundala mu tričko. Oba se trochu nemotorněji vyzuli z bot a vpadli do její skromné ložnice.
Zbytek noci měla Maya co dělat, aby dokázala poskládat rozumnou myšlenku. Sténala jeho jméno, zarývala mu nehty do zad a poddávala se jeho pohybům. Možná to bylo absencí sexu nebo prostě tím, že ostatní známosti byly čeští namyšlení ignoranti, ale tohle byl snad nejlepší sex v jejím životě. Brzo přestala i počítat, jak často dosáhla vrcholu společně s ním. Poslední jasná vzpomínka byl polibek na dobrou noc, který jí Clint daroval.

Ráno se probudila, když jí políbil na čelo. Rozespale otevřela oči a podívala se na něho. Byl už oblečený připravený odejít. Rychle se posadila nesmyslně si halící nahé tělo dekou.
"Kam jdeš?" zeptala se šeptem, jakoby se bála, že probudí ještě někoho. Smutně se na ní usmál a téměř bolestně se odvrátil ke dveřím.

"Tohle nebylo nic," zašeptal odpověď a odešel. Zůstala sedět a zírat na jeho mizející záda. Cítila v očích štiplavé slzy, protože nevěřila, že tohle bylo nic. Včerejší noc bylo něco úchvatného, na co se nedá jen tak zapomenout. Stále cítila jeho rozžhavené ruce a jeho sladké rty, vůni střelného prachu a chuť jeho krve, když mu zaryla nehty až do masa. Viděla před očima jeho tvář a ty hluboké oči, které se snažil schovat.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Maya | 7. listopadu 2013 v 22:05 | Reagovat

JA TE TAK HROZNE NESNASIM! JAK JSI MI TO MOHLA UDELAT?
POKRACOVANI Z TEBE VYMLATIM NASILIM! :D
NEJSEM ZADNEJ SHERLOCK, ABYS ZE ME DELALA SOCIOPATA, ALE, KRISTE PANE...PREDSTAVA SEXU S BARTONEM..AFSJDNSKSKSKDJNX :'333 :D
MILUJU TE A ZAROVEN NESNASIM, JESTLI MI NENAPISES POKRACOVANI, ZABIJU TE HOLYMA RUKAMA :D

2 Wolf | 7. listopadu 2013 v 22:10 | Reagovat

[1]: Děkuji... :) Jednoduše...
Zkus násilí a já si zkusím zlámat prstíčky... :D
Ale za pokus to stálo, zlato... :* Jenom představa, to muselo být živé představení... :D
Nepřeháněj, děkuji, zlomím si prsty a děkuji... :D

3 Allassa | 8. listopadu 2013 v 16:59 | Reagovat

Hodne povedene! Libilo se mi to od zacatku do konce.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama