Malý hrdina (Tony/Steve)

13. listopadu 2013 v 20:37 | Wolf |  Jednorázové příběhy
Hojte,
Takže zítra je poslední díl Nestřílet! Přesněji za asi čtyři hodiny, nebo tak nějak. Tuhle jednorázovku jsem začala psát asi před měsícem, jen krátce po založení blogu. Nejdříve jsem nechtěla psát až moc popisovanou sexuální scénu a nakonec jsem se rozhodla, že jí účině přeskočím. Pak přišla na řadu hromada dalších povídek.
Ale tady jí máte. Moje SLASH povídka, kterou jsem dopsala díky pár videím a Maye... Která mě za ní ovšem zabije.
WARNING +17
Holy Driver, it's Heaven and Hell | via Facebook

Malý Antony Stark. Bohatý chlapec, který bydlel ve velké vile jen pár metrů od nejlepší soukromé pláže v Miami. A ten chlapec stál a v ruce svíral pokreslený štít. Štít měl uprostřed velkou hvězdu a kolem ní byly kruhy amerických barev. Před ním stál velký hromotluk s nakrátko ostříhanými vlasy a poďobaným obličejem. I když byl tak velký, že Tony musel zaklánět hlavu, nebál se ho. Měl svůj štít. Štít, který vypadal jako ten Kapitána Ameriky. Bránil chlapce s brýlemi, který stál za ním a měl všude po trávníku školního parku rozházené svoje učebnice.
"Vrať mu jeho svačinu," zamračil se Tony a hromotluk se zasmál. Na důkaz, že tak neudělá, rozbalil sendvič a půlku si strčil do pusy. To neměl dělat. Tony se rozeběhl, mrštil štít a ten hromotluka srazil na zem. Tony se na něj vrhnul a mlátil ho hlava nehlava. Přitom provolával, že si nemá dovolovat na slabší a že on je bude vždycky chránit. Bil by ho dál, kdyby ho něčí ruce neodtáhly a nepřinutily ho nechat toho boje, při kterém i přes svůj malý vzrůst a téměř žádné svaly měl navrch. Štít udělal svoje. Hromotluk si svíral břicho a od Tonyho malých pěstiček měl rozbitý nos, ze kterého mu crčela krev.
Tony se hrdě postavil, vypnul hruď a zamračil se na hromotluka. "A příště ho nech na pokoji!"
"A ty také, Starku," ozval se přísný hlas jeho třídního učitele a Tony pobledl.

"Zavolal jsem tvým rodičům, bohužel, ani jeden z nich nemůže a tak odejdeš pouze s týdnem po škole." Ředitelka sice byla drobounká dáma, ale její hlas zněl neobyčejně přísně. Tony seděl na židli, na které se ztrácel.
"Já jenom bránil spolužáka," namítl Tony a nevzdával se naděje, že po škole nakonec nezůstane. Tak moc se těšil, že tenhle týden bude odpoledne pomáhat tátovi.
"Ano, ale při obraně by jsi měl být opatrný, abys neublížil. Ten kluk je teď kvůli tobě u doktora," oznámila mu ředitelka a trochu povzbudivě se usmála. "Bude to jen týden."
"Ale táta na mě za týden nebude mít čas," postěžoval si Tony naštvaně.
"Na to si měl myslet dříve, než jsi mu ublížil. Tony, vaše rodina má peníze a má moc, ale musíš si uvědomit, že existují lidé, pro které nejsou peníze vším. Jednoho dne budeš postrádat lásku," povzdechla si. Už chtěl něco říct, ale ona jenom ukázala na dveře a začala se věnovat papírování.

***

Tony zíral. Doslova zíral na soubory, které od SHIELDu dostal. Byl tam. On. Jeho vzor. Kapitán Amerika, kvůli kterému ho vyhodili ze školy a se kterým se po nocích bavil jako kluk. Teď mohl být tak blízko, že se ho konečně mohl na všechno zeptat. Na všechno, po čem dychtil jako dítě. O čem po nocích snil. Připadalo mu, že Kapitán Amerika byl něco jako jeho soukromý bůh. I když se časem změnil, stále byl jeho vzorem Kapitán.
Sice by to nepřiznal, ani kdyby ho mučili, ale čím více jeho fotografií viděl, tím víc byl nadšenější, že se s ním potká. S jeho dětským hrdinou. Spokojeně se usmál nad tou představou, usrkl trochu skotské a zaklapl notebook. Všechna modrá políčka v tu chvíli zmizela a on zůstal v nedostavěném Stark Toweru sám.

***

Byl tak naivní. Jak mohl věřit, že někdo jako Kapitán Amerika nebude tak… úzkoprsý, rozkazovačný, nudný. Nebyla s ním vůbec žádná řeč a pokud ano, měl chuť se s ním hádat. Byl to jednoduše idiot. V tu chvíli z Tonyho opadla poslední dětská představivost. Teď už byl jen Antony Stark, sarkasmem a ironií přetékající bilionář, génius a playboy. Nic víc. Žádný naivní snílek. Žádné malé dětsko, co nedočkáním nespalo, protože už se těšilo na svého hrdinu.
"Starku!" ozval se jeho hlas, který ho probudil z naštvaných myšlenek. Bylo to pět minut, co se vrátili rovnou se dvěma asgardskými bohy. Byla uražený a tak se rovnou chystal jít napít do přiděleného pokoje, kde se chystal projít všechny záznamy znovu. Už stál u vstupu, když ho zaslechl.
"Kapitáne," zavrčel chladně. Ten nemotorný muž v civilu se zastavil a trochu zrudl.
"Zlobíš se?" zeptal se nejistě a nevěděl, co s rukama. Neustále si je mnul, při čemž byla jeho stále mladá tvář rudější a rudější.
"Co je to za blbou otázku?!" zamračil se. Byl naprosto vedle. Nerozuměl, proč by se ho na něco takového ptal.
"Ano," odpověděl si sám Steve. "Proč?"
"Nejsem naštvaný," zavrčel Tony, nebyl naštvaný, ale zlobil se. Moc se zlobil. Kdyby měl poblíž svůj oblek, vyryl by to Stevea díru. Zkazil to poslední dobré, co v něm bylo.
"Jsi," zašeptal trochu stydlivě Steve a promnul si košili ze sedmdesátek.
"Jasně, že jsem!" vyhrkl Tony impulsivně. Štvalo ho, že jeho vzor před ním stojí a je nervózní, neohrabaný malý kluk.
"Proč?" špitl tiše Steve. Klopil pohled, aby Tony neviděl, jak je rudý.
"Protože jsi můj vzor a teď přede mnou stojíš jako bábovka. Člověče, jako malý prcek jsem kvůli tobě zůstával po škole, jen abych mohl chránit slabé. Byl jsem naivní pískle a nevěděl jsem, co jsi za vola. Jsi jako každý jiný hrdina, naprostý idiot a…" další poznámka mu byla vyrvaná z úst. Steve ho narazil na dveře jeho pokoje a políbil ho. Chtivě a nemotorně. Přesto Tony cítil jakýsi elektrický výboj po celém těle, zachvěl se a svezl se Steveovi přímo do připravené náruče. Poslepu nejdříve nahmatal tlačítko, kterým by otevřel dveře a oba vpadli do jeho skromného pokoje. Měl pouze postel a několik rozházených papírů. Steve za ním opět zavřel dveře a dál ho líbal. Tony byl zmatený, ale přesto chtěl další. Další dravé polibky, které mu oplácel. Další tiché steny, které Steve úspěšně umlčel ve svých rtech.
Přesto se nakonec Steve odtáhl, aby oba mohli popadnout dech.
"Co to?" zašeptal Tony, ale dřív, než mohl dodat, co přesněji myslím tím to, byl povalen na postel a přimáčknut pod svalnaté tělo Stevea.
"Ty jsi můj vzor, Tony," zaslechl u svého ucha a následně zasténal slastí, když mu Steve skousl ušní lalůček. Zrozpačitěle sáhl Steveovi pod tričko a nahmatal jeho svalnaté břicho. Vzrušilo ho to. Nikdy by netušil, že by mohl být vzrušený z mužského těla. Další události byly rozmazané. Pamatoval si, že ho nechal, aby si ho vzal. Nechal ho, aby se udělal do jeho postele… nejméně sedmkrát a nakonec oba padli vyčerpaní.

***

Ráno se probral a Steve byl pryč. Cítil se trochu jako ty ženy, které nechával takhle ráno probouzet se samotné.
"Parchant," ulevil si tiše a trochu rozbolavěle se odešel osprchovat. Horká voda dokázala otevřít všechny vzpomínky. Steny, šepot jeho jména, smích v extázi. Cítil, jak se znovu vzrušuje, když si vzpomněl na včerejší noc. A pak si připomněl, koho měl v posteli před ním. Pepper. Jeho drahou Pepper, do které byl tak dlouho zamilovaný. Teď nevěděl, jestli to tak je opravdu.
"Nechceš něco k snídani?" ozvalo se ze dveří do koupelny. Překvapeně vypnul vodu a podíval se na Stevea, který držel tác s jídlem. Byl oblečený tak zastarale, ale to se Tonymu náhle líbilo.
"Ty jsi mi udělal snídani?" zeptal se překvapeně.
"Samozřejmě," odpověděl. "Osuš se, počkám v pokoji."
Tony poslechl. Osušil se a s ručníkem omotaným kolem pasu vešel zpět do pokoje. Steve mu nabídl topinku a on si jí vděčně vzal. Při čemž jí hned na to zapil rumem.
"Jak si to včera myslel… s tím vzorem?" zeptal se po chvilce.
"To je jedno," Steve roztomile zrudl.
"Ne, mě to zajímá," vyhrkl možná až moc horlivě, načež v hlavě zaklel.
"Víš, já nikdy nedokázal být jako ty… Vždycky jsem nad vším uvažoval, každou hloupost a maličkost jsem bral jako důležitost. A ty… ty prostě něco uděláš a jsi v klidu. Nepřemýšlíš nad věcmi a skáčeš do akce přímo po hlavě."
"Ale to mi nikdy nepomohlo být… dobrým člověkem," povzdechl si Tony.
"Ty jsi snad ten nejlepší člověk, jakého jsem kdy poznal. Stejný jako tvůj otec," podotkl šeptem a Tony se zarazil uprostřed pohybu, jakoby ho někdo zmrazil. Téměř všichni ho přirovnávali k otci. Jenže nikdo ho neznal tak, jako ho znal Steve, jehož dokonalé tělo stvořil právě on. Zaváhal, než znovu promluvil. Byl rozhozený z toho všeho, co se včera večer stalo.
"Jsem všechno možné, ale ne dobrý člověk," řekl tvrdě, možná až příliš. Steve byl chvíli překvapený, ale pak mu došlo, co řekl. Jeho otec byl již mrtvý. Zahynul při autonehodě, což byl smutný osud génia.
"Promiň, neměl jsem se o něm zmiňovat," hlesl tiše.
"Tady ale vůbec nejde o mého otce! Jde o to, co se stalo včera," vybuchl Tony, odhodil talíř se snídaní, který se následně roztříštil na malé střepy.
"Nerozumím," přiznal Steve nechápavě a nadzvedl obočí.
"Já mám snoubenku, ty jsi byl sedmdesát let v ledu. Byl jsi nadržený a mě chyběla snoubenka, tohle všechno… to, co se stalo, bylo jen jako. Nikdy se to nestalo, rozumíš?" vyhrkl rozčíleně a nevšímal si toho, že se odchází zavřít do koupelny bez ručníku jako uražená malá holka. Slyšel, jak sesbíral střepy a odešel.

***

"Co jsi bez toho obleku, Starku?" Věděl, na co naráží. Věděl to tak jistě, že ho to ani nevyvedlo z rovnováhy a řekl to, co si nacvičoval jako idiot před spaním tady na té základně.
"Milionář, génius, playboy, filantrop." Thor se tlumeně zasmál. Steve se jenom zamračil. Pak se to tak nějak semlelo…

***

"Je mrtvý," konstatoval Fury. Steve se podíval na Tonyho, jakoby mu to snad dával za vinu. Pak ale odvrátil pohled a on si něčeho všiml. Ten chlap málem uronil slzu kvůli chlapovi, kterého neznal.
"To je v pořádku," řekl chlácholivě Tony a sevřel mu ruku. Paže jeho obleku byla silná, ale Steve se téměř ihned účinně vysmekl.
"Není, jen si to přiznej," povzdechl si a vydal se do zasedačky. Tony se snažil něco vymyslet. Jakoby v tu chvíli jeho geniální mozek zamrzl na jedné vzpomínce. Pocítil mravenčení v břiše, rychle se vydal za kapitánem a snažil se vymyslet se něco, jak ho upoutat. Jak ukořistit ještě chvíli. Hlasitě vzdychl, doběhl kapitána a políbil ho. Tvrdě. Tak jako to dělal ženě, kterou miloval s takovou vášní. Jeho miloval víc. Věděl to, ale nemohl to přiznat.
"Tohle taky nic nebylo," konstatoval Steve a ani ho nenechal promluvit, odtáhl se.
"Nemůžu," přiznal tiše Tony.
"Já vím," kývl Steve. "Pepper je šťastná ženská."
"Tady nejde jen o Pepper," zavrtěl hlavou Tony.
"Tak o co?" nechápal kapitán a mnul přitom štít, který se jemně leskl.
"Všechno, co jsem miloval, jsem ztratil. Nemůžu tě milovat, rozumíš?"
"Nerozumím," zavrtěl hlavou Steve, "ale budu to respektovat."
"Díky," usmál se smutně Tony.
"Já si na tebe počkám, můj malý hrdino," řekl kapitán Amerika, pohladil ho po tváři a odešel se svléct z toho těsného modrého obleku. Tony zůstal stát uprostřed chodby, kolem něho procházeli vojáci s raněnými. Nedokázal reagovat na nic. Naposledy pohlédl na mizející záda svého hrdiny a pak se pro sebe usmál.

Byl přesně takový, jak jsi ho představoval. Přesně takový, nad jehož plakátem strávil pár bezesných nocí a kdy se uspokojoval vlastní rukou. Bylo to podivuhodné, že si to uvědomoval až teď. Že si až teď uvědomil, že se zamiloval do nejdříve mrtvého muže a pak do muže, kterého mohl mít, ale kvůli své slávě a křehké Pepper se ho musel vzdát.
 

3 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 Tamten Loki | Web | 14. listopadu 2013 v 17:41 | Reagovat

Tak vzájemný obdiv? To by mohlo fungovat. Pořád si ty dva nějak nedovedu představit. No dobře, teď už líp :-D

2 Alejah Arlene Rose | Web | 18. dubna 2015 v 16:15 | Reagovat

Tak tohle bylo pěkné. :) Krásně to navazuje na film a je to skvěle zakomponované. :)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama