7. Nestřílet!

3. listopadu 2013 v 8:40 | Wolf |  Nestřílet!
Ahoj,
Skvělé. Už si nikdy nebudu dělat legraci z toho, že něco chytnu. Podle doktorky mám začátek angíny a bude zázrak, pokud se z toho dostanu bez bolestí v krku... Tudíž Thor zatržen a mé pirátské já se probouzí lačnící pod záběrech s kina. Jsem rozčílená, unavená a rozbolavělá zároveň.

Ale to mě neodradilo od psaní. Přišoupla jsem si postel až k psacímu stolu, kde mám počítač - při čemž jsem našla pohřešovaného Hulka - a píši... Zatím to jsou hlouposti, hlavně nedokončené hlouposti, ale už se mi rýsuje Umění tolerance... :)
let's go on a roadtrip | via Tumblr

Sharon se probudila v jeho posteli, vdechovala tu podivnou vůni, kterou cítila, kdykoliv ho objala. Objímala jeho polštář, ale Bruce nikde nebyl. Překvapeně se posadila a zamračila se na prázdný pokoj. Ticho, jen vzdálený ruch silnice. Rozespale si protřela oči a pak jí konečně začal pracovat i mozek.
"Ty pitomče," zaklela, když jí došlo, že odešel. Měla takový strach, že se nevrátí a utvrdila jí v tom fotografie, která neležela na stolku. Tiše zaklekla a spadla do křesla. Nechtělo se jí plakat, měla vztek. Neposlechl jí. Považoval jí za malou holčičku, co se o sebe neumí postarat a které se musí ukázat, co chce. Neuvažoval nad tím, že včera svá slova myslela vážně. Že se bála toho, že jí opustí.

***

Rebeka byla připravená na další pracovní den. Na jejím stole ležely papíry a kelímek od Starbucksu ještě s teplým latté. Telefon si odložila vedle klávesnice a prohledala maily své i Jonathanovi. Pak narazila na jeden, který jí překvapil. Ne textem, ten ani nestihla rozkliknout, ale odesílatelem. Antony Stark. Po tom, co mu řekla včera, nečekala, že by ještě stál o to se s ní setkat.
"Tady jste, Kingleyová. Dneska vás budu potřebovat více, než obvykle," oznámil jí vesele Jonathan. Oblečen byl do svého bílého obleku s černou košilí. Delší blond vlasy měl dokonale uhlazené a rovné. Jeho úsměv by se dal přirovnávat k božskému. Přesto v očích bylo zlo, které mnozí přehlédly pro jeho průzračně modré duhovky.
"Ano?" nadzvedla obočí, protože očekávala jeden z neslušných návrhů. Naštěstí se jednalo o něco jiného.
"Vánoce se blíží, chci si pronajmout nějaký velký sál a uspořádat vánoční večírek. A jakožto jedna z nelepších pracovnic máte tu čest ho připravovat podle svých nápadů. Weber mi povídal, že jste měla už něco naplánovaného, tudíž to můžete dokončit. Dále chci, aby jste mi skočila pro oběd do toho bistra v čínské čtvrti. Budu obědvat ve své kanceláři. Taky chci, aby jste v jednu na nádraží vyzvedla jistý kufr, který odvezete na místo, které vám nadiktuje ten, co vám ho přiveze. A na večer chci připravit zasedačku, bude tam i seznam toho, co si dají k večeři, tak to připravte." Podal jí jakýsi seznam povinností a žádostí. "Pokud nebudete příliš unavená, můžeme večer zajet ke mně."
"Večer patří mě, připravím zasedací místnost a večeři, ale poté se odeberu domů," poplácala svého šéfa na rameni. Popadl jí hrubě za zápěstí, ani nemrkla bolestí. Přitáhl si jí trochu blíže k sobě a hrubě jí políbil na rty.
"To je velká škoda," zavrněl jako kočka, hned na to jí pustil. Málem upadla, ale stačila se zachytit stolu. Pobaveně se zasmál a odešel do své kanceláře.

***

"Kde je ten parchant?!" zaklel Fury a nebál se použít urážku na chlapa, co dokázal zezelenat vzteky. Téměř nikdo netušil, kde se nachází. Tonymu se úplně vykouřilo z hlavy, že musí Bruceovi říct důvod výbuchu a tak teď seděl zarytý do své židle. Což bylo podezřelé, protože normálně by se do Bruce pustil.
"V jeho bytě je momentálně jen Kingleyová," řekla Natasha, při čemž pohlédla na Tonyho. Stejně jako ostatní.
"No, já jsem mu jaksi zapomněl říct, že to byla Lokiho vina, ale zas tolik se nestalo, ne?" pokusil se o úsměv. "Bylo jasné, že zdrhne při první příležitosti, jen aby ochránil svou lásku."
"Sharon je jeho kamarádka," zavrčela Natasha, jakoby byla ona zamilovaná do Bruce. Ve skutečnosti se pouze pokoušela zachránit situaci tím, že když prohlásí, že vztah mezi Bruchem a Sharon byl čistě kamarádský, povede se mlčenlivého Furyho uklidnit.
"Když myslíš," rýpl si Tony.
"Myslím? Vždyť je jí šestnáct," zamračila se Ruska. Tony semkl rty do úzké linky a nic víc neřekl.
"Thor se vrátí?" optal se Steve, který se pokusil změnit téma. Měl Bruce rád a nechtěl, aby ho takhle pomlouvali za zády.
"Nevíme, jestli se vrátí," přiznal Fury a chtěl pokračovat, jenže Tony ho přerušil.
"Proč vůbec Thora potřebujeme? Vždyť Loki je pohoda, nemá armádu," řekl logicky.
"Dokázal uniknout Asgardské spravedlnosti, myslíš, že je pohoda?" zeptal se Steve podmračeně.
"Hele, jestli chceš toho svého blonďatého přítele, měl sis mu říct o číslo," rýpnul si Tony. Steve narážku hned nepochopil. Pouze se zamračil, uvažoval nad tím, co řekl a když mu to došlo, zabodl do Tonyho vražedný pohled.
"Opravdu? Takže teď si budeš dělat legraci ze Steveovi orientace?" ozval se Clint a zavrtěl nevěřícně hlavou.
"Nedělám si legraci, mluvil jsem naprosto seriózně a otevřeně," řekl 'seriózní' Tony. Steve se zamračil.
"To si jako myslíš, že jsem na chlapy?"
"Blik cvak, neříkají ti blesku?" zavtipkoval Tony.
"Mohl by jsi toho nechat, Thor je jistota, že nás všechny Loki nezabije například ve spánku," zavrčel Steve, i když se ohledně své orientace nezmínil.
"Dokážeme si poradit i bez toho Vikinga," zašklebil se Tony a Steve zavrtěl hlavou.
"Vážně? Bez Thora bychom teď možná byly zotročení Lokim."
"Takže vážně ses zamiloval do Vikinga," zaradoval se Tony.
"Starku! Mohl bys toho nechat. Thor nám opravdu pomohl," zamračil se Clint.
"Máme tu milostný trojúhelník," řekl dramaticky génius a pobaveně se zasmál. Clint pevně sevřel hranu stolu, až po jeho stisku zůstaly rýhy. Měl co dělat, aby po Starkovi neskočil a nejlépe mu nezakroutil krkem.
"Spí Kingsleyová s Whitem?" zeptala se najednou Natasha, která přerušila ticho. Tony sebou trhl a Natasha si byla jistá, že vyhrála. "To jsem si mohla myslet. Sám máš v hlavě zmatek, tak se laskavě nenavážej. Pokud tohle Loki sleduje a já hádám, že zřejmě ano," obezřetně se rozhlédla po místnost, "musí se smát tomu, jak jsme dobře promazaný tým."
"No, chybí nám dva členi, podle Kapitána Lásky hodně důležité články týmu, co chcete dělat?" zeptal se tedy Stark o něco klidně, než vypadal jeho výraz. Kingsleyová. To otravné jméno mu znělo v hlavě už od jejich včerejšího rozhovoru. Všichni se otočili na Furyho, který celou dobu klidně stál a pozoroval jejich dětinskou hádku.
"Zjistíme, kde Loki je a co má v plánu," odpověděl logicky a Tony se zašklebil.
"Že nás to nenapadlo dříve, to mu máme slušně zaklepat na dveře a zeptat se ho, co má v plánu. Možná bych se jen tak mimochodem mohl zeptat, proč je tak zlý a ještě bych ho mohl požádat, aby se přidal k nám a dělal Natashe společnost při nočních hrátkách s Clintem."
"Starku, vy jste včera hodně pil?" zeptal se Fury ledově klidně.
"Neměl jsem ani kapku od včerejška a to je možná důvod, proč překypuji vtipem," ušklíbl se.
"Za který ti brzo nakopu zadek, ty sobecký parchante," zavrčel Clint naštvaně a Tony se ublíženě podíval na dolíky ve stole.
"Ten stůl jsem měl rád, Legolasi," zamručel a zněl při tom jako opuštěné štěně, "nechceš se vrátit zpátky do Středozemě a opít se skřítčím vínem?"
"Skřítčí víno bylo v Harry Potterovi," opravil ho Steve. Tony po něm šlehl překvapeným pohledem.
"Ty máš hodně rád pohádky?" zeptal se.
"Tony, víš co? Běž si lehnout, teď stejně nic nevyřešíme a tvé nevyspalé já je naprosto nesnesitelné," poručila mu Natasha.
"Ano, mami," prohlásil sarkasticky, přesto se zvedl a odešel k sobě do pokoje, kde se zachumlal do pokrývek a během chvíle usnul.

***

Sharon odešla ze Stark Toweru až po jedné hodině, tak nějak doufala, že se vrátí. Nevrátí. Byl sobecký. Myslel na své sebevědomí, že přitom nepomyslel na to, kolika lidem tím ublíží.
"Mladá dámo, byla jsi ve škole?" zeptal se rozzlobený hlas Rebeky, která právě spěchala k nádraží, kde měla být za necelou půlhodinu a byla jen pár kroků od hlavní budovy.
"Ne," ozval se tichý unavený hlas na druhé straně. Sharon seděla schoulená v klubíčku ve svém pokoji a připadala si jak v těch pitomých filmech. Byla jako ta nervní Bella z Nového Měsíce. Neustále se ošívala a párkrát se přistihla, že kouká do okna, jakoby čekala, že se tam vynoří Bruce s upířími tesáky.
"Odešel?"
"Ano," z hrdla se jí vydral neposedný vzlyk, který nedokázala zadržet. Slz už si dávno nevšímala, i když jí připadalo, jakoby byly z kyseliny. Jejich slané cestičky pálily na její citlivé kůži a ona se chvěla jako list.
"Bude to tak pro tebe lepší," oznámila jí chladně Rebeka a Sharon si na druhém konci odfrkla. Jak tohle nenáviděla. Rebeka měla být matkou, ne asistentkou, která má dávat stupidní rady a ponaučení, která stejně nikoho nezajímají.
"Nikdo z vás to nechápe," zavrčela do telefonu a smutek na chvíli opět vystřídal vztek. Pohlédla směrem k poházeným učebnicím, při kterých se snažila na chvilku zapomenout na to, co se stalo a místo toho skončily všude po pokoji. Měla chuť s něčím hodit, ale po ruce měla jen oblíbený starý zápisník jejího otce a telefon.
"Máš pravdu, nechápu, proč se ho nebojíš. Mohl tě zabít!"
"Nezabil by mě! Neublížil mi! Bože, vždyť on mi neublížil. Ničil budovy, stromy a všechno možný, ale mě neublížil! A ani teď by to neudělal!" vyhrkla Sharon na jeho obranu. Bože, celá Bella. Semkla rty do úzké linky a zmlkla. Kdy se stala tolik závislá na jiných lidech? Vždycky dokázala pobýt sama s knížkou a teď si kvůli jedinému člověku znepřátelovala vlastní matku. "Já… omlouvám se."
"Nemáš se za co omlouvat, jen mi slib, že si nic neuděláš a zítra půjdeš do školy."
"Zítra je sobota."
"Aha, tak v pondělí," opravila se rychle Rebeka.
"Dobře, slibuji, že se nezačnu řezat a vypadat jako emo," vyhrkla Sharon a i přes slzy se usmála vlastnímu vtipu.
"Emo jsou pořád lepší než tvůj styl oblékaní," řekla Rebeka s naprostým klidem.
"Au, ty jsi moje matka?!"
"Vypadá to tak. Upřímně tě lituji," zasmála se Rebeka, ale byla jí trochu podivná ta rychlá změna nálady. Puberťačka, napadlo jí.
"Lítost nepomůže, aspoň myslím," zazubila se vesele Sharon a začala sbírat učebnice.
"Zítra bychom mohli jet nakupovat, co říkáš? Jonathan… pan White nic neplánuje na zítřek, takže rychle ráno vyřídím poštu a žádosti. Můžu mít celý den pro tebe," napadlo Rebeku, zatímco netrpělivě poklepávala nohou na nádraží. Z reproduktoru se ozýval monotónní hlas, který oznamoval zpoždění vlaku, na který čekala.
"Půjdeme do knihkupectví?"
"Měla jsem na mysli spíše oblečení."
"Kdo by chtěl utrácet za oblečení?" zeptala se překvapeně Sharon. "Můžu si zajít do sekáče."
"To nemůžeš sdílet mé nadšení do módy?"
"Nope," hlesla naprosto bez stopy zájmu.
"Já chtěla dceru, víš proč?"
"Aby si jí mohla oblékat jako barbie a vodit jí za ručičku po molech, kde bude ukazovat svou povrchní krásu, zatímco ve skutečnosti to bude rozmazlený fracek a ty budeš litovat, že jsi jí nenechala dělat to, co jí baví."
"Nope," zamračila se Rebeka. "Abych měla holku, co se mnou bude sdílet názory o oblečení, o klucích a tak. Měla si ty někdy rande?"
"Myslím, že jsem se ve školce vdávala za kluka s oholenou hlavou, co jsem ho naposledy potkala, když ho ze střední odvážela policie, že se pokusil podříznout jednoho šprta, co mu nechtěl dát peníze."
"Dobrá volba. Drsný jsou sexy," chytila se Rebeka, protože to byl jediný okamžik, kdy si s dcerou mohla promluvit o klucích. Jinak byla Sharon ohledně tohohle téma zaujatá na nechutnost vztahů mezi lidmi, že musela vycouvat.
"Takže je Stark taky sexy?" zeptala se Sharon a nachytala svou matku nepřipravenou.
"O čem to mluvíš? Och, není sexy. Možná tak v tom brnění, ale bez něho je to vůl," zamračila se Rebeka.
"Na to měl v posteli moc žen, aby to byl vůl," zavtipkovala Sharon a zachichotala se jako puberťačka.
"Víš, jak to myslím," zamručela Rebeka.
"Proč si na něho tak zlá? Zaplatil ti tu nemocnici."
"Potom, co mě do ní dostal."
"Nabídl ti práci."
"Jako jeho osobní děvka."
"Jako asistentka!"
"Tak to vždycky začíná…" Rebeka nechala větu otevřenou, aby si Sharon uvědomila, že to není vhodné téma.
"Ale mami!" zaskuhrala unaveně Sharon. "Bavili jsme se o tom s Brucem a ten mi říkal, jak to bylo s Pepper."
Na chvilku semkla rty do úzké linky, jak si uvědomila, že řekla jeho jméno, aniž by se rozvzlykala. Nebyla dítě. Byla dospělá a nebude si nic dělat z toho, že je Bruce pryč. Sice to byl její kamarád po spousta letech, ale byla zvyklá na zklamání. "Virginia Pottsová?"
"Jo, Pepper je přezdívka, kterou jí pasoval prý Tony."
"No vidíš, ještě bych dostala přezdívku," zamračila se Rebeka.
"Jasně, Rebeka 'Sůl' Kingsleyová," zavtipkovala Sharon a její matka se upřímně rozesmála. V tu chvíli zaskřípaly kola vlaku.

"Musím končit, zatím," usmála se a ještě zaslechla rozloučení, které obsahovalo onu podivnou přezdívku.
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 Maya | 3. listopadu 2013 v 12:40 | Reagovat

Stale trvam na sve sexualni scene! :D
Jinak, jen az je ti lip :) nekdy bych tu anginu mela radsi, nez psat kazdej den testy...profesorum hrablo a me tenhle tejden asi vybouchne hlava :D
Ale samozrejme *potlesk* Tonyho hlasky me zabijely a ano, konecne nekdo prohlasil Rogerse buznou(teda krome me) :D

2 Tamten Loki | Web | 3. listopadu 2013 v 19:28 | Reagovat

Thor je za dlouho, to se ještě dáš do kupy... ani angína netrvá tak dlouho :-D

3 Wolf | 3. listopadu 2013 v 21:02 | Reagovat

[2]: No... Když jsem byla menší, měla jsem angínu asi měsíc, ale v poho... :D Plánuji navštívit každého, kdo má rezervované sedadlo v kině a pokašlat ho bacily... :D

4 Maya | 3. listopadu 2013 v 22:12 | Reagovat

[3]: me radsi vynech :D

5 Wolf | 3. listopadu 2013 v 22:25 | Reagovat

[4]: Za tvou nenávist budeš první, zlato... :* :3 A ještě k tomu přidám dramatický příchod, jako blesky a vyhozený pojistky... :D Možná trochu krve... A pak... pšíík! :D

6 Maya | 3. listopadu 2013 v 22:26 | Reagovat

[5]: grr :D jsi na me zla, vis to? :()

7 Wolf | 3. listopadu 2013 v 22:40 | Reagovat

[6]: Hrozně moc, až mě z toho bolí srdce...  3:( Ale už jsem přežila heartattack, když jsem měla čtyřicítky, takže přežiji i tohle... :D

8 Maya | 3. listopadu 2013 v 22:43 | Reagovat

[7]: pripominas mi kamosku :D ta taky furt: Me pomaha, ldyz hrajeme :D i kdyz ma horecky :D

9 Wolf | 3. listopadu 2013 v 22:49 | Reagovat

[8]: Já připomínám spousta lidí... Například momentálně připomínám Starka nebo takové ty nóbl ženský, co drží skleničku za tu úzkou nožičku a spíše usrkávají, než pijou... :D Nebo včera jsem připomínala toho z Masakru v Texasu, když táta měl motorovku v obýváku a já děsila svou malou ségru... :D Nebo nedávno jsem připomínala Edwarda Cullena, když mi kamarádka omylem půjčila pudr se třpytkami... což mi připomíná... kdo má sakra pudr se třpytkami?! :D

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama