4. Umění tolerance

23. listopadu 2013 v 9:54 | Wolf |  Umění tolerance
Hojte,
Takže za chvilku jedu ke koním, tak jsem se rozhodla sem hodit další kapitolu mé povídky pro zlepšení dne, nebo zhoršení... :D
+15 (sexuální scéna a vulgarismus)

Natasha se zářivě usmívala. Clint by jí skoro nepoznal, když se pustila do rozhovoru s párem britských podnikatelů, kteří si zpříjemnili pracovní cestu představením Shakespeara. Hovořila s nimi tak, jako každá správná žena ve společnosti. Její hlas neměnil hlasitost, ani tón, až zněl trochu monotónně. Přesto se zdálo, že pár jí naslouchá a přebírá si její slova v hlavě. Clint se začal nudit.
Všude se to lesklo kočičím zlatem, zapáchalo všemi možnými vůněmi a lidé se pohybovali jako v márnici. Hovořili spolu natolik odtažitě, že se divil, že mezi nimi není zeď. Kdyby jim nahlédl do mysli, zřejmě by se dozvěděl spousta pomluv, protože, jak to vypadalo, byla to smetánka, která se potkávala velmi často v předstíraném přátelství.
"…náš Alex je již v osmém ročníku. Ale to učení mu moc nejde, to víte, puberta," zaslechl útržek rozhovoru své milé s párečkem Britů. Pár propukl v tichý diskrétní smích.
"Mohu se na něco optat?" zeptala se Britka oděná v černé róbě. Už na pohled bylo jasné, že je podnikatelka. Neustále nervózně žmoulala své psaníčko, kde měla jistě telefon. Účes byl bez jediné chybičky a líčení bylo nevýrazné, i když byla v divadle.
"Ano?" podivila se Natasha.
"Vy jste z Evropy, že?" Tímto otázkou Natashu rozhodila. Na chvilku si otázku přebírala v hlavě a pak přikývla.
"Ano, jak jste to poznala?"
"Máte ruský přízvuk. Ale úspěšně ho schováváte," zazubila se žena, "a také máte ty zrzavé vlasy. Jistě přírodní, že?"
"Přesně tak," usmála se trochu odtažitě. Hodila pohledem po Clintovi, který jí povzbudivě stiskla ruku.
"Omluvte nás, půjdeme si už najít místa," řekl, aby zachránil svou dámu. Nabídl jí rámě a ona ho vděčně přijala.
"Děkuji," zašeptala, když je propustili.
"Pro mojí dámu v nesnázích vždycky," odpověděl jí a jemně jí políbil na tvář. Usmála se. Ale hned na to jí úsměv zmizel z tváře. "Děje se něco?"
"Jen si uvědomuji, jak moc sem nezapadáme," povzdechla si tiše.
"Od kdy nejlepší zabijáci na světě někam zapadají," pokusil se o vtip, ale jí to ještě víc ztrápilo.
"Já chci zapadnout, Clinte. Už kvůli Alexovi. Vždyť jsem si na hřišti nikdy nedokázala najít nějakou kamarádku. Mám strach, že jsem Alexe vychovala jako vlčí matka," přiznala své starosti.
"Alexandr je skoro dospělý, Tasho. A ty jsi ho vychovala, jak si nejlépe dokázala," řekl jí povzbudivě.
"Ne, kdyby ano, měl by nějaké přátelé. Pamatuješ si, že si někdy domů přivedl nějakého kamaráda? Vždyť ten britský pár mi vyprávěl, jak jejich syn hraje ve fotbalovém týmu. A náš Alex ani neumí chytit míč," zakryla si volnou rukou oči.
"Vždycky jsem ti říkal, že je nemotorný. Za to ty nemůžeš. Prostě není společenský tvor," s důrazem na tvor, pomyslel si Clint pro sebe.
"To je naše vina, protože jsme ho vychovávali mi dva. Nespolečenský a…"
"Tasho, o co se snažíš? Alexandr má tu nejlepší mámu, kterou svět pohledal a ty jsi se kvůli němu vzdala něčeho, co jsi milovala. Nemůžeš za to, že něco podědil po svých rodičích," ušklíbl se Clint.
"Prokoukl jsi mě. Napadlo mě, že by jsi mohl vzít někdy Alexe na hřiště. Nebo by jste společně mohli postavit nějaký domeček na stromě…"
"Není na to moc starý?"
"Asi ano, ale…"
"Tasho, já vím, že víš, že se nemáme s Alexem rádi. Prostě jsme si nepadli do oka, tak to chodí," povzdechl si Clint.
"Ale to mě právě trápí. Alex potřebuje tátu, hlavně teď," zastavila se a podívala se mu zpříma do očí.
"Dobře, budu se snažit, ale doufám, že za to budu řádně odměněn," už jí chtěl políbit. Odtáhla se a zašklebila.
"Až po představení," upozornila ho a konečně ho dotáhla k jejich sedadlům.
"Ukázal bych ti své představení," podotkl Clint trochu úchylně a Natasha ho praštila do ramene. Teď vyhlíželi spíše jako dva parťáci než jako manželský pár.
Clint by lhal, kdyby řekl, že mu nechybí Natashina přítomnost u boje. Ano, sice už se mohl více soustředit sám na sebe a ne na to, kdo právě míří na Natashu, ale oni si navzájem kryli záda. Často vystupovali nejlepší dvojka v SHIELDu. Teď už bylo tohle všechno asi čtrnáct let pryč. Přišlo mu, že nenávratně.
Natasha přemýšlela o stejné věci. Ještě než zhasla světla, pomyslela si, že až bude Alexovi patnáct, vrátí se do terénu a řekne mu všechno o tom, kým je. Téměř všechno.

***

Můžu už jít spát? Uvažoval Alex, když dojedl poslední kousek pizzy. Ne, že by ho Alenka s Johny Deepem nezaujala, ale byl nějak unavený z přemýšlení toho, jak sem nepatří. Jakoby se mu neustále Alice vytahovala s tím, jaký má vztah z otcem. Během filmu se přemístili a teď Tony napůl ležel a napůl seděl, při čemž zrzavá hlava Alice spočívala na jeho hrudi.
Napadlo ho, že se prostě opře a jakoby náhodou usne. Co se s ním stane potom, mu bude upřímně jedno. Hlavně, že se nebude muset koukat na Alice s Tonym. Zavřel oči a vzpomněl si na pohledy, které mu vrhal Clint. Vždyť on byl vetřelcem všude. Ve škole, tady, doma. Nebylo místo, kde by se cítil… bezpečně. Možná tak v matčině náruči, ale došel k závěru, že na objímání je již starý.
"Alexi," zatřásl s ním kdosi a Alex pootevřel ztěžklá víčka, "pojď, kámo, tady tě budou tak akorát bolet záda."
"Jasně," zamumlal unaveně a pokusil se zvednout. Tony ho zapřel a odvedl do pokoje pro hosty. Položil ho na postel a přikryl pouze lehkou dekou, protože v oblečení mu muselo být horko. Chvilku i uvažoval, že mu svlékne aspoň džíny, ale nakonec ho nechal takhle.

***

Natasha byla skoro až hrubě svlečená z šatů. Clint už nevydržel na konci představení, kdy se hlavní dvě postavy konečně políbili, popadl Tashu a vyrazil s ní do hotelového pokoje. Než vůbec mohli vejít pořádně dovnitř a rozhlédnout se, Clint už rozepínal krajkové šaty a Tasha strhávala ze svého manžela oblečení.
"Děláš, jako bychom se nemilovali už roky," zasmála se pobaveně, když si jí vysadil na postel a líbal Tashu na nahé kůži. Párkrát obkroužil její ňadra, než vyhověla jeho žádosti a sundala si podprsenku ve stejné barvě jako šaty. Na chvilku si užíval pohled na její nahé tělo a pak jí políbil na rty.
"Nemusím mít strach, že nás někdo vyruší," podotkl usměvavě a přivlastnil si její sladké ruské rty. Vzpomněl si na hromadu děvek, které měl v posteli před ní a když slyšel její steny, cítil její rozpálenou kůži, říkal si, jaký byl idiot, že si myslel, že dokáží nahradit někoho takového.
"To bych si asi měla vypnout telefon," zasmála se, když jí začal líbat na krku.
"Ne," zašeptal zadýchaně, "už jistě spí."
Zasypával jí polibky a ona ho obdarovala teplem z jejího těla, slastnými vzdechy jeho jména a tlumeným chichotáním. Clint se cítil tak krásně, že zapomněl na svět. Zapomněl na to, kým se Natasha stala. Zapomněl na poslední roky, kdy byl vždycky ten druhý. Byli teď jen oni dva. Nikdo jiný. Žádný Alex.
"Miluji tě," špitl téměř bez dechu a zbavil jí posledního kusu šatstva, který měla na sobě. Pak do ní vnikl. Zapadali do sebe jako ozubená kolečka v hodinách, jednoduše dokonale. Natasha tiše vydechla jeho jméno a snažila se v hlavě najít odpověď, na jeho slova.
Po tak dlouhé době jí to opět řekl, aniž by přitom vrhal pohled na jejího syna. Po dlouhé době to řekl, aniž by tím měl v úmyslu ukázat někomu, že je jen jeho. A po dlouhé době to znělo nejupřímněji od doby… co zachránila Alexe.
Náhle se zachvěla, ale více než u ní bylo obvyklé. Clint si povšiml, že je něco špatně. Podíval se jí do očí a zjistil, že má v očích slzy. Ztuhl.
"Ublížil jsem ti," konstatoval trochu vyděšeně a odtáhl se.
"Ne, ne, já jenom… bože, pamatuješ si to?" zašeptala vyděšeně a přikryla se. Byl konec. Clint si povzdechl, ale pak se snažil v mysli vyhrabat, na co by si měl pamatovat.
"Co?" vzdal to po pár minutách ticha, kdy k nim doléhal pouze ruch ulice.
"Jak jsem našla Alexe." Clint i přes ovládání zavrčel.
"Mohla bys někdy přestat myslet na něho?" zeptal se trochu naštvaně. "Co tě přimělo si na něho vzpomenout teď? Právě teď?!"
"Já nevím, prostě mi v mysli vytanula vzpomínka na ten požár a jeho křik a…" snažila se zahnat vzpomínky, které neúnosně bušily do hlavy jako nějaká otravná odrhovačka z rádia.
"Ale proč sis na to vzpomněla teď?! To s ním snad šoustáš nebo co?" Věděl, že to přepískl, ale byl rozčílený. Dnešek měla být jejich noc a ona z ní zase udělala tu nudně rodičovskou noc, kdy přemítala o záchraně toho vetřelce.
"Prosím? Clinte, mohl by jsi někdy přestat být sobecký?" zeptala se ho zmateně, protože jí stále nedocházela slova, které řekl. Nebo nechtěla, aby jí docházela.
"Já jsem sobecký?! Snažím se být nesobecký, ale ty pořád dáváš na první místo toho vetřelce, po kterém chceš, aby byl mým synem. A víš co?! Alexandr nikdy nebude mým synem, protože já nikdy dítě nechtěl a už vůbec ne s tebou!" vykřikl nahlas a Natasha na něho zůstala zírat s pootevřenými ústy, oči zalité slzami. "Změnil tě, Natasho. Do takové křehotinky jsem se nezamiloval."
"Fajn. Clinte, věci se mění a budou se měnit. A to jsi si nikdy nevšiml, že jsem šťastná? To ti nezáleží na to, že toho chlapce miluji?"
"Natasho, miluji to, že jsi šťastná. Ale ty jsi byla šťastná v terénu. Od té doby, co je tu s námi, jsi se změnila tak moc. Pořád se trápíš s jeho životem, s tím že je šikanovaný. Je to jeho věc, kdyby to bylo tvoje dítě, umělo by se bránit. Kdyby to bylo tvoje dítě, nebyl by to on."
"Alex je ten nejlepší syn, kterého bych si mohla přát. A myslím si, že jsem roli matku zastala. On potřebuje otce, Clinte," zašeptala tiše Natasha s nadějí v očích. Clint se zhluboka nadechl, ale pak se začal oblékat. "Kam jdeš?"
"Musím si provětrat myšlenky," broukl, než opustil hotelový pokoj. Natasha zůstala sedět, než se rozhodla, že půjde za ním.

***

Alex se probudil, protože mu bylo příliš horko. Měl propocené oblečení a matně si vzpomínal na hořící dům. Rozhlédl se, ale byl v nějakém zřejmě hotelovém pokoji. Postel pro jednoho, jedna komoda a jeden malý stůl, vše sladěné do hnědé barvy. Kde je, si uvědomil, až když se podíval na druhou stranu a zjistil, že celá stěna tvoří okno, velké okno s výhledem na New York. Jen takhle z postele viděl nespočet neonových světel, semafory a jedoucí pruh aut téměř ve všech ulicích, které viděl.
Něco se muselo stát, došlo mu, když si všiml, že auta jedou velmi pomalu. Vylezl z postele a zahleděl se dolů. Viděl úzký pruh, kterým jel právě nespočet sanitek a policejních aut. Jen kousek od okna proletěla helikoptéra patřící městu a za ní patřící nějaké televizní stanici, kterou si nestihl přečíst. Zahleděl se směrem, kterým letěli. Příliš toho nespatřil, pouze hustý kouř.
"Co se to děje?" zamumlal si sám pro sebe.
"Právě vybuchla budova hotelu Sen, ve kterém se zřejmě nacházeli vaši rodiče, pane Bartone." Britský hlas se ozýval ze zdí. "Nemějte strach, počet obětí zatím nebyl sečten."
"To jste mě uklidnil," zavrčel Alex, který byl vyděšený a zmatený zároveň. Byl trochu jako zvíře v kleci. Zvláštní bylo, že klecí myslel vlastní myšlenky. Nedokázal žádnou z nich chytit a zároveň měl pocit, že ho bombardují ze všech stran.
"Nejsem od toho, abych někoho uklidňoval, pane Bartone," jakoby živě viděl úšklebek Starkovi sluhy. Alex se zamračil, ale hned na to cítil cosi štiplavého v očích. Tenhle pocit mu nebyl neznámý. Na kluka plakal dost často. Před tím než šel spát, na záchodcích ve škole, když přišel domů a jeho matka byla na nákupech. Rychle se je snažil setřít, když ta maličká Alice vběhla do jeho pokoje pouze v noční košilce s jednorožcem a objala ho.
Překvapeně ztuhl.
"Co to…?" dokázal ze sebe dostat, když cítil, jak se k němu malá zrzovláska tiskne a chvěje se vzlyky.
"Je mi to moc líto," zamumlala mu do trička a Alex pohlédl ke dveřím. Tony se povzbudivě usmál.
"Alice, ještě je nenašli mrtvé. Alexi, buď v klidu. Prcek vždycky přehání," zazubil se vesele, ale neznělo to, jak si oba dva přáli. "Tvoje máma má ruský výcvik a k tomu ještě výcvik SHIELDu, jen tak na lopatky jí nic nepoloží a už vůbec ne kravina jako bomba."
"SHIELD? Ruský výcvik? O čem to mluvíte?"
"Ups," byla odpověď miliardáře Starka. Hned na to se ozvalo vyzvánění z kapsy Alexe. Alice se ho pustila a nechala, aby hovor přijal.
"Prosím," broukl, protože se nestihl ze stresu ani podívat na to, kdo volá.

"Alexi, ty malý zkurvysyne, mám pro tebe špatnou zprávu," ozval se Clint a jeho hlas zněl naštvaně, neuvěřitelně naštvaně. Zřejmě to byl důvod, proč mu řekl zkurvysyn. A taky důvod, proč mu vůbec volal.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Maggi | Web | 23. listopadu 2013 v 19:39 | Reagovat

Ne, ne, nenenenene! Nat přece nemůže bejt mrtvá :D Proč vždycky (ale vždycky!) když se zamilovaný pár pohádá, hned na to jeden z nich umře? Pročpročproč? :D Jinak skvěle napsané, britský pár mi byl nesimpatický hned od první zmínky o něm :D Jsi šikula, dokážeš ve mně během pěti sekund změnit náladu :D A to dokáže málokdo, kromě jednoho člověka, ten dotyčný myslím že ví, že myslím jeho :D No nic, super kapitola, těším se na další! :3

2 Veru | Web | 24. listopadu 2013 v 12:48 | Reagovat

Že jí nezabiješ, že né? :-D to mi nemůžeš udělat, Stark má pravdu, Natashu na lopatky přece jen nikdo nepoloží :-D Těším se na další :-) a pozdravuj koníky, taky jezdím ;-)

3 Tamten Loki | Web | 24. listopadu 2013 v 18:33 | Reagovat

Asi je se mnou něco špatně, protože z těch všech mám pochopení jenom pro Clinta... :-D

4 Vendy | 31. prosince 2013 v 15:17 | Reagovat

Asi bude něco špatně, ale nedokážu si představit Starka s dítětem, a to o tom sama píšu :D

5 Verča | 1. ledna 2014 v 16:55 | Reagovat

Tyhle povídky s Clintem a Natashou taky nemají chybu! :) Chce to další pokračování!!! :D :D Moc hezky se to čte! :)

6 equis-world-love | E-mail | Web | 17. července 2014 v 10:42 | Reagovat

Ten kdo to píše si zaslouží nobellovku :D ale z těhle všech chápu snad jenom Clinta :D :D posledních pár vět vážně zabilo :D

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama