1. Umění tolerance

16. listopadu 2013 v 12:46 | Wolf |  Umění tolerance
Hojte,
Takže zde máte první kapitolu povídky Umění tolerance, kterou jsem upravovala asi dvacekrát a nikdy se mi nepodařilo najít ta správná slova. Tak snad jsem dokázala popsat začátek a zanechala aspoň nějaké tajnosti...
Fotos da Linha do tempo

Natasha Romanoff v tureckém sedu seděla na židli u počítače, na sobě měla vytahané tepláky a Clintovo tričko. Vlasy měla rozcuchané a provizorně sepnuté do jakéhosi podivného drdolu. Kousek od klávesnice stále ležel nedojedený sýrový sendvič, jehož okraje už stihla okousat. Vypadala tak neuvěřitelně přirozeně, že Clint, který jí mnohokrát viděl v akci, hodlal tvrdit, že je nějaký hodně povedený robot. Jenže už to bylo tak. Změnila se. Opustila terén a stala se matkou na úplný úvazek.
"Tohle se mi nelíbí," zamručel opřený o rám dveří počítačové pracovny, ve které Natasha plnila částečný úvazek stálé agentky SHIELDu. Jeho manželka se na něho otočila a vesele se zazubila.
"Já vím, ale nechce se mi převlékat. Přece jen tu nejsou žádné kamery," zasmála se pobaveně. Clint nevěděl, jestli tuhle Natashu má rád. Tohle to byla žena, vedle které si přál probouzet, ale zároveň to byla jeho chráněnka, která během několika let prošla neuvěřitelné proměně. Nejhorší na tom bylo, že to nedělala pro něho.
"Nemluvím jen o oblečení," povzdechl si. Natashiny jemné rysy ztvrdly, ale pak opět vykouzlila alespoň lehce nepřesvědčivý úsměv.
"Líbí se mi to," podotkla a vypnula rozpracovanou práci. "Je to takové obyčejné a pro mě neznámé. Chci být správná matka."
"Ten malý tě považoval za matku, i když jsi byla v terénu, měla si divoce zrzavé vlasy a vraždila si padouchy," ušklíbl se. Přistoupil blíž a pohladil jí po tváři. Zašklebila se, ale pak se poddala tomu doteku a zdvihla hlavu.
"To si ještě neuvědomoval, kým jsem. Chci ho ušetřit tajům SHIELDu, těm starostem, co jsme měli spolu," přiznala tiše, "chci být normální matka se svým synem. Alexandr je můj život."
"Já jsem byl tvůj život," zakňučel jako odkopnuté štěně a klekl si před ní, aby na ní neshlížel z výšky. Bylo to takové gesto podřazenosti, které nedělal příliš rád. Kvůli ní by ale udělal všechno.
"Pořád jsi. Ty a Alexandr, moji dva kluci," usmála se vesele a rozcuchala mu vlasy. "Kdy budeš mít nějakou misi?"
"Chceš se mě zbavit?" rýpl si. Usmála se.
"Jak si na to přišel?" smála se.
"Ten soused od vedle vypadá jako model," škádlil jí.
"Och, takže ty mě podezíráš z nevěry?" zasmála se a on jí objal. Obmotala mu nohy kolem pasu a ruce spojila za jeho zády. Přiblížila se rty k těm jeho.
"Ano, z nevěry s tím počítačem," pohlédl na kovovou krabičku, kterou jí nainstaloval Stark s neustálým brbláním. Natasha se rozesmála a její smích utichl v dlouhém polibku, kterým jí Clint obdařil. Obyčejná a šťastná.
"Mami?" ozval se chlapecký hlas. Natasha ztuhla a rychle spustila nohy k zemi. Clint jí trochu nechtěně pustil. Malý chlapec stál ve dveřích táhnouce za sebou opici s dlouhými končetinami a oblečen v pyžamu s raketami.
"Copak je?" zeptala se starostlivě Natasha a vzala chlapce do náruče, jako to předtím udělal Clint s ní. Podívala se chlapci do těch malých lesknoucích se zelených očí a usmála se.
"Mám hlad, co bude k snídani?" optal se. Ve stejnou chvíli mu zakručelo v bříšku.
"Něco uděláme, copak by jsi si dal?" Clint věnoval chlapci podmračený pohled. Měl pocit, že soupeří s tímhle dítětem. Přišel vždycky nevhod a odtrhl je od sebe. Vetřelec. Občas mu tak řekl i před Natashou, načež si vysloužil spaní na gauči. Ale vždyť Alexandr takový byl. "Dáš si taky něco?"
"To je v pořádku, mám nějakou práci," povzdechl si a jeho žena mu věnovala lehce pobavený pohled. Jestli to takhle půjde dál, bude se muset obejít bez Natashy pouze se svojí vlastní rukou.

***

"Já už nechci," zakňoural Alex a odstrčil misku s ovesnou kaší. Natasha byla sice obyčejná matka, ale občas to moc přeháněla s výživou. Nerada ale viděla, když se tláskal a potom si stěžoval, že ho bolí bříško.
"Ale, Alexi! Skoro nic si nesnědl a měl jsi hlad," podívala se na něho. Provinile klopil hlavu a hrál si s plyšovou opicí, jakoby to byla ta nejzajímavější věc, kterou kdy jeho očka spatřila. Natasha si povzdechla a zavrtěla hlavou. "Fajn, ale do oběda žádné sladkosti. Ani sušenky."
"Ale rýžáky jsou ňam," vyhrkl Alex zvažuje, že by přece jen kaši snědl. Rýžáky měl na mysli rýžové sušenky, které se Natasha naučila péct jako první. A bylo to jediné jídlo, které ještě nikdy nespálila. Chutnaly sice jako papír, ale Natasha je doplnila vždycky marmeládou nebo nutelou a přidala nějaké to ovoce, po čemž se mohl Alex utlouct.
"Tak sněz tu kaši a možná nějaké dostaneš," usmála se vesele.
"A půjdeme na hřiště?" optal se, zatímco už si strkal další lžíci kaše do pusy. Natasha se posadila ke stolu se čtyřmi židlemi umístěného uprostřed skromné jídelny a hrála si s jablkem. "Možná, pokud budeš hodný," mrkla na něho.
"Já jsem vždycky hodný," vyhrkl téměř hned a hrdě vypnul hruď. Natasha se zasmála.
"Ty jsi můj nejhodnější chlapec."
"A co já?" ozval se nevesele Clint a Alex se začal smát, zatímco si nabíral další lžíci kaše.
"Ty jsi zlobivý chlapec," usmála se Natasha. Došla až ke svému muži a pocuchala mu vlasy. Lehce se k němu naklonila a políbila ho na krk.
"Vážně? A kdo mě potrestá?" zašeptal jí tiše do ucha, druhou rukou jí objal kolem pasu a opět si jí chtěl přivlastnit, když se vzepřela.
"Teď ne," zamračila se na něho a pohlédla na Alexe, který je pozoroval, zatímco přežvykoval rozinky.
"A kdy?" zaúpěl jako raněný pes.
"Až bude spát," pokusila se usmát. Položila mu hlavu na rameno a chtěla si vychutnat tu chvíli. Prsty mu propletla do vlasů, vdechovala tu nebezpečnou vůni střelného prachu a na chvilku se i dojala nad tím, že se vzdala terénu. Pak si vzpomněla na to, co má teď. Má manžela a dítě. I když nikdy nedoufala v to, že by mohla mít dítě, má Alexe. Sice není úplně její, ale říká jí mami.
"Už jsem dojedl," ozval se chlapec, bradu měl od kaše a usmíval se, při čemž měl rozinky mezi zuby. Natasha se pobaveně zasmála.
"Dobře, tak se umyješ, vyčistíš si zoubky a půjdeme na hřiště, co říkáš?" zeptala se, ale hodila přitom očkem po Clintovi, který se trochu nejistě usmál. Chlapec se rychle zvedl a utíkal do koupelny, zatímco na chvíli s Clintem opět osaměli. "Půjdeš s námi, že ano?"
"Já nevím," povzdechl si trochu unaveně.
"Co se děje?" zeptala se poplašeně.
"Bojuji s miminem," zavrčel trochu naštvaně.
"Alex není mimino a je to tvůj syn," zamračila se Natasha rozhořčeně.
"Je to tvůj syn," opravil jí.
"Prosím?" nadzvedla obočí a snažila se potlačit vztek, který se v ní hromadil.
"Přitáhla jsi ho jako psa z ulice," ušklíbl se. Uvědomil si, že to bylo hrubé, jakmile pocítil na své tváři Natashinu pěst. Pořád uměla zasadit pravý hák lépe než on. Padl na zadek a vzhlédl na Natashu.
"To nevidíš, že jsem šťastná?" zeptala se ho se slzami v očích.
"Tohle nejsi ty," odpověděl místo toho.
"Mami, pojď mi pustit vodu!" zavolal Alex z koupelny. Natasha rychle rozehnala veškeré slzy.

"Co se říká?" zavolala nazpět a už se vydala za Alexem zanechávajíc překvapeného Clinta za sebou.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Verů | 18. listopadu 2013 v 18:19 | Reagovat

Jůj, tohle vypadá moc zajímavě :) Kdyz Alex není Clintův ani Tashin, tak to me teda velmi zajímá čí (tajně doufám, ze Lokiho :3) :D ale nechám se ekvapit

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama