Slova v dešti (Loki/Sigyn)

5. října 2013 v 21:47 | Wolf |  Jednorázové příběhy
Hi!
Loki a Sigyn. Ten pár miluji. Nehynoucí láska. Co by se jim dalo vytknout. Přesto umím psát jen jednorázové povídky, co se týče Logyn, nebo Siki... :D Takže další odpočinková povídka, vypněte mozek a přitulte si k tělíčku deku... :) Prší!
raiiiin | via Tumblr

Loki byl odmrštěn elektrickým výbojem Iron Mana. Narazil zády do stromu a slyšel rozmazaně hlas svého bratra, který křičel, aby mu neublížil moc. Tak naivně starostlivý. Loki se opět postavil, promočené havraní vlasy měl přilepené k obličeji od bahna a vlastní krve. Úspěšně odrazil útok zrzovlasé agenty, jejíž vlasy teď měly téměř červenou barvu. Několikrát zahřmělo a nebylo to vůlí Thora. Odhodil agentku na strom, při čemž se mu podařilo na poslední chvíli odrazit kouzlem letící štít kapitána Ameriky. Dlouho jim moci čelit nebude. Jeho magie byla stále slabá na to, aby se dokázal přemístit, nebo proměnit třeba v nepatrného mravence. Mohl jen odrazovat útoky a občas vydat sám útok. Slábl.
Jakoby to déšť věděl, zhoustl. Kapek začalo být mnoho a Loki viděl jen zářící trojúhelník na Starkově brnění a dvě svítící škvíry jeho očí. Nebyl jediný, kdo ztratil na chvíli přehled o tom, kdo se kde nachází.
"Zatraceně, nechceš se už konečně vzdát?" vyhrkl Stark popuzeně a Loki se pobaveně usmál.
"Opravdu si myslíš, že se vzdám kvůli pár kapkám?" zamručel jako kočka. Jakoby se nic nedělo.
"Když chceš!" opáčil Iron Man a Loki viděl jeho dlaň. Další elektrický výboj mu dal přehled, kde kdo je. Měl teď na chvíli výhodu. Mohl se ztratit v dešti, mohl projít mezi zrzovlasou agentkou a kapitánem Amerikou, aniž by si ho pořádně všiml. Neudělal to. Výboj ozářil další postavu. Promočenou s blond vlasy přilepenými na rudé tváře. I když výboj narazil do stromu, když Loki uhnul, nepřestával pozorovat ty uhrančivě hnědé oči. Déšť se uklidnil. Bylo lépe vidět. Viděl jí v celé své kráse. Drobná postava zahalená v jeho černém plášti se sponou vlka. Dívala se na něj s jakýmsi zklamáním, které nechtěl vidět.
"Sigyn," vydechl zoufale. Postava se odvrátila k jeho bratrovi. Lokimu po tváři přeběhl zmučený výraz. Vždy viděl Sigyn v přítomnosti jeho bratra. Když ho tehdy políbila ve stáji, věřil, že miluje jen jeho. Teď si tím nebyl jistý.
"Sigyn, nemáš tu být!" zavrčel Thor a nechal zmatené Avengers za sebou. Přistoupil k ní, čímž způsobil Lokimu podivnou bolest v žaludku. Jakoby se všechny jeho orgány v tu chvíli sevřely.
"Sigyn," zašeptal, než se mu podlomila kolena a on padl do bahna. Před všemi ukázal, jak slabý a lidský dokáže být. Jak ho dokáže položit na kolena jen pohled. Zmučeně na ní zíral. Nedívala se na něj, kmitla k němu pohledem a pak se odvrátila zpět k jeho bratrovi. Něco sotva slyšitelně zašeptala, ale bylo jasné, že to Thor slyšel, protože hned na to jí vehementně popadl za rameno a zavrčel jí odpověď přímo do tváře.
Loki se nikdy necítil tak zmučený. Myslel si, že jednou v něčem svého bratra předčil. Že měl přízeň nejkrásnější dívky na Asgardu. Že ho milovala. Bylo to jediné, čím si byl jistý. Když byl s ní, druhořadost neexistovala. Stačilo mu jen cítit její teplé ruce, jak se dotýkají těch jeho. Slyšet její tichá slůvka úlevy. To za ní utekl, když se dozvěděl, kým je. A ona to vzala silně. Usmívala se na něj, i když před ní stál ve své skutečné podobě. Dokonce ho i pohladila, ale jeho ledové tělo způsobilo, že se zachvěla. Proč teď dala přednost Thorovi?
Všiml si, jak odstrčila Thora a rozhodným krokem se vydala k němu. Viděl, jak má u opasku dýku. Zaleskla se v jednom z blesku. Nebránil by se, kdyby mu chtěla vyrvat srdce z těla. Byl příliš slabý. Zase ten druhořadý. Ale nedokázal by jí ublížit. Jeho Sigyn, sladká malá Sigyn.
"Jsi slaboch," sykla a tvář se jí stáhla obavami, klekla si. Ušpinila si šaty od bahna, ale pak udělala něco, co tak dlouho očekával. Roky. Čekal roky na tenhle okamžik. "Můj slaboch."
Přivlastnila si jeho rty. Ze začátku tázavě, nejistě. Jakmile si jí přitáhl k tělu, došlo jí, že ostych nemá cenu. Přitiskla se k jeho tělu a políbila ho.
"Ženská," rýpnul si Stark.
Thor se i přes prvotní nesouhlas, aby se k němu vůbec přiblížila, zářivě usmál. "Nejen tak ledajaká."
"No jo, ne každá umí Lokiho dostat do kolen," souhlasila Natasha a chvilka začala být trapná, když nechali, aby se úhlavní nepřítel líbal na bitevním poli.
"Co s ním…?" zeptal se kapitán Amerika, kterému jako všem přišlo trapné je přerušit. Vypadaly jako něco dokonalého, kolečka stvořená k tomu, aby do sebe zapadala. Už se nelíbali. Jen spočinuli v objetí a užívali si blízkost toho druhého.
"Teď už bude neškodný," prohlásil Thor a s nadějí v očích pohlédl na Sigyn. Dívka na něho upřela chvilku svůj pohled. Rozkošně vypadající bohyně. Tmavě zlatavé vlasy tisknoucí se k tvářím ušpiněným od krve svého milého. Ty velké oči, vždy plné údivu a nadšenosti, na něj shlíželi s vděkem. Pousmála se a pak opět zavřela oči, aby mohla chvíli setrvat v tomhle objetí.
"Miluji tě," ozval se Loki. Řekl to tak nahlas, že to mohli slyšet všichni. Sigyn ztuhla. Jakoby řekl něco špatného. Odtáhla se, ale hned na to se usmála.
"Miluji tě a on taky," špitla trochu stydlivě a pohlédla na nebe. Loki nechápavě zkrabatil obočí. Znovu zahřmělo, ale déšť ustál. Sigyn si skousla ret a trochu nejistě se na Lokiho povídala. "Pamatuješ na… ehm, stáje."
Nejdříve mu zmatení z tváře nezmizelo, hned na to zauvažoval a pak se mu oči roztáhly údivem. "Vtipkuješ!"
"Já se omlouvám," zašeptala tiše a odvrátila zrak. Loki se postavil a lesem se rozlehl jeho radostný smích. Téměř vůbec si neuvědomoval, že stojí kousek od svých nepřátel, že ještě před chvíli chtěl všechny zabít. Byl nadšený. On měl syna! Měl syna.
"Kolik mu je? A jak jsi ho pojmenovala? A má tvoje oči?" vyptával se, zatímco jí vytáhl na nohy a opět jí objal. Jen na něho upřeně zírala neschopná slova. Byl nadšený, že měli syna. Opřela se o jeho hruď a jemně se ušklíbla.
"Všechno se dozvíš," špitla tiše.

Loki se probudil. Doslova vykřikl její jméno. Rozhlédl se. Zalapal po dechu. Jakoby nikdy nedýchal. Zapomněl, jak se dýchá. Byl v cele. Nebyl se Sigyn. Nikdy nepřišla. Zapomněla. Odešla. Už se nevrátí. Cítil na tváři cosi vlhkého. Slzy. Zaslechl, jak někdo u dveří cely přešlápl. Vzhlédl a pohlédl bratrovi do očí.
"Chybí ti?" zašeptal. Loki pevně semkl rty. Nebude projevovat emoce v přítomnosti svého bratra. Posadil se a upřel svůj pohled do prázdna. Dutý pohled značící, že nechce hovořit. "Mám ti od ní vyřídit vzkaz."
Loki vzhlédl k bratrovi. "Co mi může chtít? Je jasné, že je mezi námi konec."
"Narvi se má dobře," zašeptal tiše Thor a otočil se k odchodu. Narvi. Jeho syn. Nikdy ho neuvidí. Sigyn to zakázala. Nechce, aby jejich syn viděl vraha. Přesně tak se vyjádřila, když ho přivedli zpět po útoku na Manhattan.
"Pozdravuj ho, prosím," přiznal Loki tiše. Thor se usmál přes rameno.

"Jak si přeješ, bratře," pokynul. Odešel. Byl zase sám. Vždy bude sám. Svou šanci promrhal.
 

2 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 Maya | Web | 5. října 2013 v 23:17 | Reagovat

Ah, mam slzy v ocich :3 tohle je neuveritelne cute:))

2 Misao Deino | 6. října 2013 v 14:40 | Reagovat

Ajej! skoro brečím!

ŽE O NICH JEŠTĚ NĚCO NAPÍŠEŠ, ŽE JO?

3 Tamten Loki | Web | 6. října 2013 v 21:50 | Reagovat

Ach. Jedna z tvých nejlepších povídek, ne-li nejlepší. A možná právě proto si neodpustím malou poznámku: šetři trochu demonstrativními projevy citů. To bitevní pole bylo skvělé, ale ta Lokiho reakce přehnaná.
A konec, ten byl vážně působivý. Paráda! :-)

4 Simona Gray | Web | 27. března 2014 v 20:33 | Reagovat

Prečo!!!! Prečo tam musel byť ten koniec...? Chudák Loki...Loki...môj Loki....

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama