Setkání na mostě (Clint/Natasha)

7. října 2013 v 17:54 | Wolf
Hola,
sice nejsem z Českého Krumlova a ani poblíž, ale to městečko miluji. A když Avengers nepřijdou do Česka, musím je sem postupně přitáhnou sama. Povídka věnovaná především Maye, protože bez ní by povídka nevznikla a pokud možno jí touhle povídkou snad i potěším... :)
World, taken by me

Bylo jí sedmnáct. Přesně na den. Dívala se do zrcadla a snažila se usmívat. Zrcadlo bylo na některých místech rozbité. Pavučina, která se vytvořila z prasklin jí procházela přesně na čele. Jakoby jí střelili. Polkla. Hned na to se od zrcadla odvrátila a dlouhé zrzavé vlasy rychle sepnula sponou. I když dnes měla narozeniny, neočekávala nic speciálního. Jen volno. Po roce měla opět volno. Jen kousek od Českého Krumlova v malém hotelu. Česko jí fascinovalo. Taková zapadlá země se spousta zámky a zajímavými lidmi. Ještě včera by se nad tím nezamyslela, protože tady vraždila ilegálního překupníka zbraní, které patřily ruské organizaci, pro kterou teď pracovala. Dnes ale vyšla na balkón jen tak v kraťasech a černém tílku. Drobná postava se zdála tak maličká oproti ohromnému historickému městu, které se zde rozprostíralo jako na dlani.
Bylo teprve ráno, přesto řeka odrážela lesknoucí se paprsky slunce na východě. I teď po řece pluly malé kánoe a loďky se svými vodáky, kteří si zde chystali dát oddech po noci strávené na vodě. Sama uvažovala, že by si vzala kánoi a sjela aspoň kousek řeky. Nakonec se ale rozhodla, že dnes si projde město jako obyčejný turista. Udělá si radost, když si koupí nějaký suvenýr a nají se v české hospodě.
Odešla zpět do svého hotelového pokoje a převlékla se do šatů. Vzpomněla si, že jí je dal její první učitel. Měla tehdy patnáct. Vytáhl jí na zábavu v Rio de Janeiro. Tancovali v ulicích a ona se poprvé cítila jako obyčejná holka vhodná svému věku. A pak se tam objevili ti teroristi. Unesli jeden z alegorických vozů a ona je zneškodnila. Jejího učitele zastřelili a on jí řekl jediné, co jí do teď pronásledovalo.
"Nehraj si na hrdinku, Tash. Ty nejsi hrdinka, jsi vrah."
Od té doby se jí ujal jiný muž, tvrdší a nenávistnější. Nikdy se nezastavila, ani o svých narozeninách, až do teď. Nedávno se od něho odpojila. Šla si svojí cestou.

Strávila spousta hodin procházením se městem. Zkoumáním architektury a prohlížením si antikvariátů, kterých tu bylo požehnaně. Nostalgické vzpomínky nepřicházely, jakoby je její druhý učitel ukradl a zavřel do truhly, kterou poté vyhodil do povětří. Vlastně nepřicházel ani údiv. Marně se vlastní myšlenky snažila donutit, aby byly fascinované tím, co vidí. Nedařilo se. Vše brala s chladem, bez úsměvu. Právě přecházela most, dominantou mostu byl jeden ze svatých. Prohlížela si sochu a náhle do ní někdo vrazil. Muž před někým utíkal, na zádech měl toulec šípů a v ruce moderní luk, celý oblečen v černém. V ruce svíral nějaký menší chrastící pytel. Jeho únosci běželi jen kousek za ním. Dva muži v kukle se zbraněmi.
Spadla, ani muž se neudržel na nohou. Ozval se výstřel. Ihned byla ve střehu a odstrčila sebe i muže na kraj mostu, aby unikli kulkám. Hned na to se postavila a rozeběhla se vstříc jednomu muži. Než se stačil vzpamatovat, uhodila ho jeho zbraní a cítila, jak jí po ruce stéká krev z nosu útočníka. Na chvilku se otočila a viděla muže s lukem, jak se pustil do druhého a úspěšně ho během chvíle přehazuje z mostu do řeky, která tímhle rokem byla vyschlejší než obvykle. Místo toho, aby se ponořil, zůstal nehybně ležet na mělkém dně a po proudu se táhla krvavá stopa. Několik turistů zakřičelo. Než se Natasha stihla obrátit k druhému útočníkovi, ten už utíkal pryč.
Vydala se k muži. Byl zraněný. Z ramene mu crčela krev, jak ho během boje postřelil. Váhavě se zadívala na pytel. Muselo v něm být něco cenného. Ležel jen tak uprostřed mostu. Podívala se na muže, měl příliš práce s tím, aby zjistil, jak sedmnáctiletá dívka může mít sílu přeprat muže. Dále už nezaváhala. Popadla pytel a rozeběhla se. U první postraní uličky zatočila a běžela dál. Propletla se mezi několika turisty následovaná nadávkami od muže. Ten příliš nedbal na turisty, několik z nich porazil a ani se neomluvil. Dohnal jí až u parkoviště nad městem, kde jí cestu právě zatarasil muž, který neuměl s přístrojem na parkovací lístky.
Muž jí ihned srazil k zemi a dříve, než se mohla vzpamatovat, jí něčím tvrdým uhodil do hlavy. Zadívala se do tváře muži, který se jí jen od pohledu líbil. Měl kratší tmavé vlasy, zářící oči a ta krásná ústa. Překvapil jí odznak, který matně spatřila, než se rozprostřela tma. Orel. Pracoval pro SHIELD. Marně se bránila bezvědomí, marně se pokoušela odmítat tmu. Vlastní oči jí zradily.

Probudila se v hotelovém pokoji, který si pronajala. Na nočním stolku ležel krátký vzkaz.
Od přítele Hawkeye, zrzovlasá zlodějko.

Pořádně zaostřila. Pod vzkazem ležela zlatá mince. Zřejmě jich bylo v tom pytli více. Ale tahle vypadala krásně. Byla na ní otisknutá nějaká žena, podle drobného nápisu zjistila, že to byla nějaká svatá. Pořádně si minci prohlédla a lehce se usmála. Nějak doufala, že dnes to nebylo naposledy, co ho viděla.
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 Maya | Web | 7. října 2013 v 21:04 | Reagovat

OOO! Nekdo mi venoval povidku *blushing* A jeste na Clintashu :333 jsem polichocena a rozplyvam se :) ta povidka je jednim slovem dokonala! :)

2 Tamten Loki | Web | 8. října 2013 v 23:44 | Reagovat

Oho, žádná Budapešť, Krumlov! Paráda :-D

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama