Konec všeho smrtelného (Loki/Sigyn)

5. října 2013 v 17:58 | Wolf |  Jednorázové příběhy
Halo!
Někteří se dožadovaly pokračování a nejen způsobem komentářů. Tudíž druhý díl původní jednorázovky Konec všeho dobrého.
@balletbabe28 | Oh my gawd.... IT'S EVAGELIA AND LOKI!!

"Sig!" vykřikl naštvaně Loki a hleděl na špinavé prádlo, které bylo stále na stejné hromadě jako včera. Byl den před bratrovou korunovací. Byl rozčílený a nervózní. Nenáviděl ten pocit, že byl druhý. Mladá služka - i přes fakt, že služky si s nadřízenými nepovídají - neustále chvástala jeho ego, až mu to začalo být příjemné. Sig byla otravná, malá smrtelnice. Po deseti letech stále sloužila pro něho. Deset let žila po jeho boku. Neustále za ním chodila a vyptávala se, zdali nepotřebuje pomoc. Za těch deset let si na ní zvykl. Ona si zvykla na to být urážená. Nazýval jí všelijak, první dva roky jí to vždycky rozplakalo. Teď už věděla, že když jí osloví huso, troubo, krávo, občas i děvko, nebyla to urážka, nýbrž upozornění, že něco dělá špatně.
"Sig!" vyřkl znovu její jméno a ohlédl se za přicházejícími kroky. Z malého dítěte vyrostla poměrně krásná dospělá dívka. Vlasy jí o něco ztmavly a ona je měla vždy svázané v uzlu. Oblečená byla v šatech, které připomínaly spíše šat bohatých žen. Dal jí je Loki. Nechtěl se věčně dívat na ty její roztrhané, nechutné šaty a tak jí věnoval jednoduché šaty. Měly zelenou barvu, ale ne takovou, jakou měla Amora. Tahle byla tmavší, kontrastovala s její bledší pokožkou. Tváře jí zčervenaly kdykoliv se ocitla v jeho přítomnosti. Dnes tomu nebylo jinak.
"Děje se něco?" zeptala se nevědomě. Loki se zamračil.
"Samozřejmě, ty huso, jinak bych tě nevolal!" osočil se na ní vztekle. "Co tady dělá stále to prádlo?"
"Včera jsi říkal, že to tam musí ležet na protest bratrovy korunovace," zkrabatila obočí, protože úplně až tak nerozuměla, jak špinavé prádlo může být protestem. Loki opět přešel fakt, že mu tyká a znovu se zamračil.
"Proč bych protestoval špinavým prádlem?!" rozhořčil se. Sigyn samolibě pokrčila rameny.
"Já nevím, zápach tvých tunik možná vyžene obyvatele Asgardu do jiného světa?" hádala a Loki se zhluboka nadechl, aby se jí nepokusil zabít. Cítil, jak se mu do rukou vlévá energie, zelené světlo obalilo celou jeho dlaň. Sig se nevyděsila. Jen semkla rty a popadla koš se špinavým prádlem, při čemž se viditelně zašklebila. "Ještě pár dní a podařilo by se ti to."
"Mrňavá," aby si vybyl svůj vztek, mrštil po ní ponožkami, které s koše vypadly, když ho vzala.
"Možná jen den," ozvalo se ze dveří, než zmizela za rohem. Povzdechl si a klesl na postel. Byl frustrovaný a nedokázal se ovládat. Nikdy předtím necítil tolik energie, stačila by chvilka a možná by uvolnil příliš energie, při čemž by mohl Sig ublížit. Už mnohokrát se zděsil, že jí ublíží. Už mnohokrát se mu to povedlo. Párkrát jí uhodil, několikrát jí shodil na zem mrštěnými knihami a jednou jí dokonce pořezal hozeným talířem. Nechápal, proč to ještě snáší. Ale vypadalo to, že se nehodlá vzdát svého místa služky asgardského prince.
"Sig!" vykřikl znova, sám nevěděl, proč zavolal. Znělo to tak zoufale, frustrovaně. Sigyn se během chvíle objevila. Stála ve dveřích a se stejným výrazem jako vždy na něj vyčkávavě hleděla.
"Ještě nějaké protesty?" zeptala se ho a on se na ní podíval. Jenom vyčkávavě naklonila hlavu na stranu a vyčkávala.
"Pomož mi se uklidnit," odpověděl. Sig zkrabatila obočí, ale pak se jenom usmála.
"Zajděte za svým synem," řekla mu.
"Kterým?" optal se a Sigyn se zasmála. Vždycky se bavila tím, kolik již měl dětí. Ale nejvíce jí bavil Sleipnir, osminohý kůň, kterého sám Loki porodil. Sig byla s ním v době jeho… těhotenství. Byl to jen rok potom, co jí pojal za služku. Možná tehdy se obrnila proti urážkám. "Nesměj se, Sig."
"Omlouvám se, Sleipnir je ve své stáji," řekla mu usměvavě. Loki se zamračil, ale pak si rezignovaně povzdechl. Je pravda, že jeho syn, i když neuměl mluvit, mu vždy dokázal pozvednout náladu. Ten osminohý nešika ho povzbudil každým radostným ržaním, řehtáním na uvítanou a dalšími kousky, které dokázal jen on. Zvedl se a pohlédl na Sigyn. Vypadala radostně, že jí poslechl.
"Dojdu za Fenrirem, připrav mi koně," zchladil jí.

Je to tu. Probral se a první, co viděl, byla Sig klečící u krbu a z očí jí tekly slzy. Levé zápěstí měla nateklé, popálené a celá se třásla. Loki si vzpomněl, jak jí večer před tím, popadl a ptal se jí na věci, které nevěděla. S každým nevím jí stiskl pevněji a uvolňoval více a více energie. Uklízela krb a přitom plakala. Pohlédl z okna a viděl, že ještě ani nevyšlo slunce. Neočekávala, že se probudí a proto plakala.
"Sig," vydechl a přitom stále ležel na boku. Sigyn sebou trhla a začala si otírat slzy.
"Jste vzhůru," konstatovala, při čemž se snažila znít chladně. Nechápal, co ho k tomu vedlo. Jen v kalhotách došel až ke krbu a poklekl k ní.
"Ublížil jsem ti," prohlédl si její zápěstí. Divil se, že s ním ještě dokázala hýbat.
"Jsem v pořádku," vydechla cítíc jeho chladné ruce na svém zápěstí. Tváře jí opět zčervenaly. Přesto se něco změnilo. Měla z něj strach. Chtěla se odtáhnout, viděl jí to na očích. Pustil její ruku a oddálil se.
"Máš strach?" šeptl tiše a zkrabatil obočí. Odtáhla se ještě více, až skoro narazila o hranu krbu. Snažila se zavrtět hlavou, ale z očí jí vytryskly slzy. Bral to jako odpověď. Povzdechl si. Rukou prohrábl rozcuchané černé vlasy. "Ukliď mou komnatu a pak… dnes máš volno. A zítra také. O jídlo si vyžádej v kuchyni."
"Děkuji," špitla a snažila se rozehnat slzy. Byla tak slabá. Znechuceně se zašklebil a odešel se převléct. Co ho to popadlo? Byla jen služka. Jeho loutka. Mohl si s ní pohrávat, jak chtěl. Mohl jí využívat jakkoliv a nejen házením věcí a nadáváním jí. Už ho to mnohokrát napadlo. Vzít si jí. Využít jí k sobeckým úmyslům. Ukojením vlastní touhy. Jenže kdykoliv nad Sigyn pomyslel jako nad nevěstkou, znechutil se. Dokázal si jí představit jako potencionální partnerku, dokonce si občas představoval, jak se ráno budí vedle ní, hladí jí po vlasech a vidí její úsměv. Zamračil se a rychle se oblékl. Potřeboval soustředění na uskutečnění svého plánu. Potřeboval energii, kterou málem všechnu vyplýtval na Sigyn.

Stalo se to. Všechno se povedlo. Všechno bylo dokonalé, dokud se Thor opět nevrátil. Měl žezlo, měl trůn, měl moc. Všechno mu to sebral. On. Thor. Jeho bratr. Znechucovalo ho to slovo. Byl zničený, když zjistil pravdu o sobě samým a když později večer našel opět Sigyn v jeho komnatě. Uklízela. Ale chovala se jinak. Když se jí zeptal, co dělá. Pohlédla na něho a usmála se.
"To, co každý den," odpověděla. Byla chladná. Jako on. Zbytek dní byl utrpením. Myslel si, že bez Sigyných poznámek vše zvládne, že bude stále ten, kdo má navrch. Jenže ne. Bez Sigyn přestávalo vše dávat smysl. Častěji a častěji se přichytával u představ královny Asgardu, jeho malé roztomilé Sigyn. Byl bůh. Mohl mít kteroukoliv, krásnější. Byl přece král. Jenže on chtěl jedinou. A ta ho nechtěla jeho.
Když potom padal nicotou, myslel jen na ní. Na tu krásku, kterou nikdy nedokázal ocenit. Na její hnědé vlasy, na její křivky, na její vtipné poznámky. Byla vždy to první, co viděl, když otevřel oči a poslední, když je zavíral. Nicotu vyplňoval její smích, její hlas. Její tvář. Och, tu tvář. Viděl jí každý den a marně se po ní snažil sáhnout, přitáhnout si její teplé tělo k tomu svému chladnému. Byl hlupák, když jí ignoroval. Proto to zřejmě vydržela tak dlouho, milovala ho. Samozřejmě, to byl ten důvod a nebyl to jen výplod jeho egoistické mysli.

Podivné asgardské odpoledne. Bifröst je zničen. Téměř nikdo neví, co se stalo, jen to že je Thor zpět. Ale to nijak Sigyn nepomohlo. Chtěla vědět, kde je Loki. Seděla v jeho komnatě, očekávala ho a byla nervózní. Neustále poklepávala prsty na desku jeho stolu. Připomínala si dny, kdy ho tu viděla sedět. Zamyšleného. Zkoumal svojí magii, důvod, proč se věci dějí. Měl při tom tak úžasný výraz, že se vždy musela usmívat. Potom to skončilo tím, že po ní hodil první knihu, kterou již nepotřeboval. Tiše se zasmála.
Dveře se otevřely. Postavila se čekajíc Lokiho. Dostala strach. Bude naštvaný, že se Thor vrátil a ublíží jí. Přesto tu zůstane. Musí.
Planý poplach. Thor vešel do komnaty a upřel na ní vyčkávavý pohled. S Lokim úplně zapomněla na zdvořilosti. Trochu opožděně se uklonila.
"Omlouvám se, princi," zašeptala, jakoby nechtěla narušit tu tichou atmosféru. Vzduch zhoustl. V tváři Thora se objevil smutek. Hluboko vepsaný. Už se chtěla zeptat, co se stalo, ale vzpomněla si na vržené dějiny Midgardu, když se nahlas zeptala. Přesto byla zvědavá. Chtěla vědět proč se Thor hodlal podívat do Lokiho komnaty, proč je smutný a hlavně kde je Loki.
"Ty jsi…" marně si snažil vzpomenout na jméno.
"Sigyn," doplnila ho tiše. Ovládala se, aby se konečně nezeptala.
"Byla jsi jeho služka," konstatoval a posadil se do velkého křesla kousek od krbu, kde sedával Loki, zatímco ona seděla přímo před krbem. Byla to taková jejich meditační chvilka.
"Byla?" špitla.
"Loki…" hlas se mu zlomil, zhluboka se nadechl a snažil se to dokončit. Bylo fascinující vidět ohromné bojovníka, jak neví, kam s očima a co se slovy.
"Kde je Loki?" vyhrkla už poplašeně a zároveň neslušně.
"Spadl z Bifrötu," odpověděl jí tiše. Ztuhla. Všechno se zastavilo, zpomalilo. Jako v mrákotách opatrně klesla opět na židli a snažila se zhluboka dýchat. Vzpomněla si na první rok s ním. Vždycky když se rozplakala po nějaké nadávce, nebo hozeném předmětu, říkal jí to samé 'Jsi moje služka, nefňukáš, nebrečíš.' Měla brečet? Samozřejmě, že ano. Teď už jí nenapomene. Je přece pryč. Navěky. Možná za sto let se objeví, ale ona už tu nebude. Bude umírat pomalu, každý den, každou minutu, dokud se její srdce nezastaví. Rozplakala se. Za tento měsíc již podruhé.
"Budeš v pořádku?" zeptal se jí Thor opatrně, když její vzlyky na chvíli umlkly. Uvědomila si jeho přítomnost. Zvedla k němu oči a zavrtěla hlavou. Nebude, už nikdy. Bez něho už nic nebude v pořádku. Asgardský princ k ní pomalu došel a objal jí. Neslušně zaryla hlavu do jeho hrudi a rozplakala se ještě více. Loki. Jeho jméno jí tepalo v mysli jako Asgardské zvony tehdejší ráno.
"Prosím, řekni mi, že lžeš. Prosím, ať se objeví, prosím," stále to slovo opakovala. Prosila. Prosila ho, aby jí vyvrátil ten fakt, že je Loki pryč. Nebyl. Nemohl být. Opakovala prosím a Thor se jí marně pokoušel uklidnit. Sám už měl na krajíčku, ztratil bratra a lásku. Ztratil všechno a neměl nic. I když měl vlastně opět všechno, co předtím. "Prosím."
"Vrátí se," pošeptal tiše, "je silný. Vrátí se zpět do Asgardu."
"Dřív než umřu," špitla nadějně a on se překvapeně odtáhl. Do teď si neuvědomil, že ona byla tou hrstkou smrtelných lidí v Asgardu. Obyvatelé, kteří měli pouze sloužit. Lidé, co byli zvoleni, aby žili v ráji a platili za to každodenní službou pro bohy. Sigyn nebyla výjimkou, byla maličkého vzrůstu, drobounká jako poupě. Vlasy měla zvláštně hnědé, tmavé a přesto světlé. Měla hluboké oči, ve kterých nenašel nic, než jen žal způsobený ztrátou a nehynoucí lásku k člověku, který jí neustále šikanoval a mnohokrát jí skoro až smrtelně ublížil. Určitě k ní cítí totéž. Thor si to rozmýšlel, pár minut. Pak se rozhodl. Plačící dívku vytáhl na nohy a vyrazil s ní do komnat Idunn.

Blondýnka se právě věnovala svým vlasům, při čemž na stole stále ležel košík s jablky. Jablky, které mohly proměnit člověka v boha.
"Thore, je slušné zaklepat. To zaprvé a zadruhé, co tu děláš?" zamračila se, při čemž odložila hřeben. Pohlédla na plačící služku a jemně se ušklíbla. Nebylo to zlomyslné, ani pohrdavé gesto. Spíše taková narážka na to, co bylo už zjevné. "Sigyn, že?"
"Ty už víš, co chci?" podivil se Thor a pohlédl na Sigyn, která téměř nevnímala.
"Samozřejmě, že vím. Ale nejdřív chci souhlas od Odina, poté ti jablko vydám," oznámila mu a opět si začala česat vlasy. Thor se zhluboka nadechl. "Sigyn, zlatíčko, nechceš se odreagovat uklízením?"
"Prosím," ozval se její šepot a Idunn starostlivě zkrabatila obočí.
"Idunn," začal Thor.
"Je to služka, potřebuje něco dělat, nebo se neuklidní," řekla mu Idunn logicky a nechala Sigyn, ať převezme kartáč na vlasy. Thor se zhluboka nadechl a vydal se vstříc otci.

Vyrušil ho zřejmě z hlubokého zamýšlení. Přesto byl rozhodnut získat pro Sigyn nesmrtelnost. Loki jí bude potřebovat, až se vrátí. A ona bude potřebovat jeho. Takové argumenty předložil i otci.
"Sigyn. To je ta dívka, jejíž rodiče zabila Amora?" zeptal se Odin a Thor překvapeně zamrkal.
"Vždyť ta žena měla zrzavé vlasy a Sigyn…"
"…má vlasy tmavé po otci," dopověděl mu Odin. Hned na to pokýval hlavou. "Víš, jak to skutečně bylo?"
Thor polkl. Přesto zalhal znovu. "Ne, otče."
"Ale víš, Amora byla tehdy s tebou. I přesto, že to byla Lokiho budoucí choť, jsi byl v její ložnici v době té vraždy. A lhal si mi. Celému svému království. A víš, kdo skutečně zabil ty lidi?" zeptal se Odin, jakoby mluvil o počasí, o vzduchu, který dýchá.
"Ne… Loki," vydechl, jak se mu pomalu začaly skládat jakési kousky hádanky, kterou nikdy nechtěl rozluštit. "Neřekla, kdo to byl. Ona tehdy nelhala."
"A přesto se neozvala, že její rodiče zabil Loki," řekl Odin a pohladil jednoho ze svých vlků. Mohutný, svalnatý vlk s černou srstí tiše zapředl skoro jako kočka. Hned na to si opět lehl, aby napodobil zbytek své smečky.
"Proč?" vydechl Thor nechápavě.
"Láska," oznámil mu prostě. "Řekni Idunn, že jí má jablko dát do večera."
"Děkuji," poklonil se Asgardský princ a Odin se lehce usmál.
"Ty neděkuj, poděkuje Loki, až se vrátí," oznámil prostě a propustil svého syna.


Bylo to jako ochutnat samotný život a smrt. V jediném kousnutí byl věčný život. V lahodné jablečné šťávě byla krása a v nazlátlém středu moudrost. Ochutnala vše. Jablko bylo neobyčejně sladké a přesto ne příliš. Jemně kyselé a přesto příjemně. Cítila i jemnou hořkost, kterou přinesl ten dar. Bude čekat déle než se Loki vrátí. A přesto jablko snědla celé. Každé sousto pečlivě rozžvýkala a vychutnala si ten pocit, který jí nabízel. Poslední sousto. Zakousla se a pocítila Lokiho moc. Elektrický výboj, který prošel celým jejím tělem. Sesunula se k zemi v sladkém bezvědomí. Jedno věděla jistě, Loki se vrátí a to jí dosvědčila moc, která se rozproudila jejím tělem. Která se uvolnila, když jí Loki den před bratrovou korunovací ublížil. Ve skutečnosti jí dal moc. Moc, kterou měla využít k jeho záchraně.
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 Misao Deino | 5. října 2013 v 20:00 | Reagovat

To...(třískne sebou na podlahu) Nádhera! NEŘÍKEJ MI, ŽE JE TO KONEC?! :/

A ta ho nechtěla jeho. hmmmmm chyba! Opravit! :(

Když to tak čtu, napadá mě malá rada. Tady je: kašli na všechny ty Darcy a Clinty a začni psát něco o Lokim! Třeba takovou pěknou kapitolovku o něm a Sig.

Ale vážně, udělej to. Koho zajímá nějakej pošahanej lukostřelec, když je tady Loki? :D Zvlášť když ho umíš tak dobře popsat. Jen do toho!

2 Tamten Loki | Web | 5. října 2013 v 21:41 | Reagovat

Vida, to jsou věci! Slečna mi teda připadá trochu jako masochistka, ale asi co jí zbývá... :-D Ovšem souhlasím s Misao: chci vědět, jak to bude dál! :-))

3 Wolf | 5. října 2013 v 21:52 | Reagovat

[1]:

[2]: Kuju, kuju za další pobízení ke třetí části, která vlastně původně nebyla ani plánovaná... :D Ale splním vaše rozkazy. ;)

[1]: Mám v plánu psát jednorázovky Siki (můj ďábelský výmysl), ale na kapitolovku to nevidím... :D

[2]: Masochistka... :D Tak to jo...

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama