4. Nestřílet!

19. října 2013 v 8:49 | Wolf |  Nestřílet!
Halo...
Mám tady další kapitolu... :)

Velké díky Tamtomu Lokimu, ano Tamtomu, ne tomuhle... a samozřejmě Maye! :)

"Jsi v pořádku?" zeptala se zrzka pobledlé Sharon, která nevěděla, jak se zvednout, natož jak se dýchá. Oči měla doširoka otevřené zírající do klína a ruce se samovolně třásly.
"To si přehnala," rýpnul si Bruce a otevřel Sharon dveře, aby se mohla nadechnout čerstvého vzduchu. Dívka párkrát zalapala po dechu a pak se vrávoravým pohybem dostala z auta. Nechala si tentokrát o Bruce pomoci. Ten jí ihned podepřel.
"Počkáš tu, nebo…" začal, ale Sharon jí přerušila.
"Cestou zpátky si vezmu taxi," vyhrkla, když už dokázala vnímat svět, aniž by se rozmazával. Bruce se zasmál.
"Dobře," pokýval hlavou. "Tak se uvidíme u Starka, Tash."
"Jasně, zatím," zamávala. "Ráda jsem tě poznala, Sharon."
S těmito slovy pneumatiky opět zakvílely a mercedes zmizel za rohem.
"Jakže se jmenovala?" zeptala se Sharon Bruce.
"Natasha," odpověděl s pobaveným úsměvem a vydal se do nemocnice. Sharon ho trochu vrávoravým krokem následovala.
"To neví, jaká je nejvyšší povolená rychlost?" rýpla si.
"No, myslím, že ona nikdy neudělala řidičák," zamyslel se. "Zajímavý je, že dokáže řídit i vrtulník."
"Vtipkuješ," vytřeštila oči Sharon a Bruce se zasmál.
"Vypadám snad, jakože vtipkuji. O Natashe se vtipkovat nedá, leda tak o jejích vlasech. Ale zkus jí říct, že vypadá jako veverka a myslím, že tě během několika sekund nakrmí olovem," oznámil jí, jakoby mluvil o počasí. Sluníčko svítí, ženská se zbraní, možná se do večera přižene bouřka.
"Och, ovšem," vydechla překvapeně.
"To si nečekala, co?" zeptal se jí pobaveně.
"Máma měla velmi zajímavou práci," pokývala hlavou Sharon a zastavila se na chodbě, kde naproti dveřím od matčina pokoje seděl Antony Stark. S podmračeným výrazem pozoroval dveře. Sharon znejistěla.
"Děje se něco?" polekal se Bruce.
"Co on tady dělá?" zašeptala k Bruceovi a ten se podíval na Tonyho. Muž vypadal unaveně a zničeně.
"Myslí, že zpytuje svědomí. Nezlob se na něho, prosím," pokusil se na ní usmát, ale vypadalo to zoufale. Věděl, že se bude zlobit.
"Nechci ho tu," zamračila se Sharon.
"Já vím, ale tohle se mu nikdy nestalo. Je krátce po rozchodu. Prosím, Sharon." Sharon zamračeně poslechla Bruceův zoufalý hlas a vydala se k Tonymu.
"Dobrý den," pozdravila ho, ale znělo to chladně. Bruce si tiše povzdechl, ale neměl jí to za zlé.
"Och, Sharon," vydechl překvapeně Tony, jakoby se právě probudil.
"Mají nějaké zprávy?" zeptala se ho a posadila se dvě sedadla od něho.
"Ne, zatím je pořád v bezvědomí. Ale prý se před den párkrát probudila," odpověděl stejně chladným tónem. Sharon překvapeně zamrkala a pak kmitla pohledem k cedulce kantýna. Věděla, že to bude na dlouho. Vzpomněla si na svou kamarádku v páté třídě, která spadla z druhého patra. Probouzela se a zase omdlévala tři dny, než se její stav zhoršil a nakonec skončila v kómatu.
"Dobře, dojdu si pro kafe." Postavila se a podívala se na Tonyho. Pokusila se o lehký úsměv. "Chcete taky?"
"To je v pořádku," usmál se na ní a ona pokývala hlavou. Šáhla do kapsy pro peněženku, ale následně jí došlo, že má na sobě kalhoty od Bruce. Už chtěla něco říct, když jí Tony přerušil. Ihned mu došlo, že na sobě má kalhoty, které nosila výjimečně Pepper a Bruce je zřejmě našel v krabicích, které si Pepper nehodlala odvézt.
"Vlastně… půjdu s tebou. Platím," řekl a z kapsy vytáhl koženou peněženku. Sharon už chtěla něco namítnout, ale když se bez dalšího slova vydal do kantýny, následovala jej.

"Kafe nebo horkou čokoládu?" zeptal se jí a pokusil se o veselý úsměv.
"Horkou čokoládu si dávám jen o Vánocích," odpověděla mu a tak objednal dvě kafe s cukrem a mlékem, jak mu oznámila.
"Ty tu budou jako na koni. Už je říjen, ještě dva měsíce," řekl. Žena za pultem začala chystat dva kelímky a Tony se pozoroval Sharon, jak se tváří.
"Vlastně s mámou moc Vánoce neslavíme, je to jako každý jiný den. Jen s tím, že mám večer horkou čokoládu," pokusila se o úsměv, ale ten jí hned na to zmizel z tváře, protože si uvědomila, jak smutně to musí znít. Zavrtěla hlavou a přijala kelímek od ženy za pultem. Tony si také vzal kafe a vydal se zpět na chodbu před dveře Rebeky.
"Já je taky moc neslavím, nemám s kým," pokusil se o úsměv. Ve skutečnosti je slavil, ale trochu jinak. Uspořádal velký večírek a opil se do němoty, ráno se vzbudil, rozbalil dárek od Pepper a vrátil se zpět do normálního života. První Vánoce bez Pepper, uvědomil si a otočil se na Sharon. Dívka měla kafe těšně před ústy. Ztuhla v pohybu a soucitně na něho pohlédla.
"To je mi líto," vydechla.
"Mám miliony fanoušků, kterým to je taky líto," ušklíbl se sarkasticky.
"Tak proč je nepozvete k sobě?" zeptala se zvědavě.
"Přesně to dělám, ale je to nudné." V tu chvíli mu došlo, co řekl špatně. Sharon si povzdechla, zavrtěla hlavou a předběhla ho, aby byla rychleji u dveří své matky a nemusela ho poslouchat. Byl sobecký ignorant. Lidé by pro večer s ním zabíjeli a on to bral tak nějak lehce, jakoby to byl jen otravný hmyz.

Když pomalým krokem došel k pokoji Rebeky, měl už kelímek prázdný a Rebeka byla vzhůru. Nesměle vešel a prohlédl si jí. Žena se na svou dceru usmívala tak, jako se na něho usmívala jeho matka. Její hřejivý úsměv měl doteď v paměti jako něco, co nesmí ztratit. Pak si ho všimla a její úsměv zmizel.
"Dobrý den," pokývala hlavou a Tony se smutně usmál.
"Vlastně je už večer," opravil jí. V hlavě zaklel za tuhle pitomou větu.
"Co tady děláte?" Její hlas byl stejný jako Pepper, když měli ještě vztah šéf a asistentka. Chladný, bez menšího zájmu.
"Jen jsem se chtěl přesvědčit, že jste v pořádku," kývl.
"Jsem naprosto v pořádku, děkuji, že jste mě nenechal na té zemi vykrvácet, ale teď… pokud vás mohu požádat, mohla bych být se svou dcerou o samotě?" zeptala se ho a v první větě zazníval sarkasmus, který Tonyho bodal přímo do srdce. Ztuhl, ale pak přikývl.
"Jak si přejete," s těmito slovy odešel zpět na chodbu, kde už čekal Bruce.
"Nešlo to vůbec dobře," hádal.
"Požádala mě, abych je nechal o samotě," oznámil mu a snažil se zachovat klid.
"Aspoň tě neposlala do háje přímo," pokusil se o vtip. Ale Tony jenom zavrtěl hlavou.
"Zaplatím, zavolej Tashu," přikázal mu.
"Vlastně počkám na Sharon. Rebeka ještě dnes nemůže domů a Sharon nemá, jak se dostat domů. Plus peněženku zapomněla v kalhotách, které nechala ve Stark Toweru," vysvětlil mu Bruce.
"Dobře, tak se sejdeme do…" náhle ztuhl. Stark Tower nebyl jeho domov. On neměl domov. Ani Bruce neměl domov, nebo možná měl, ale tam by nešel, aby neohrozil lidi, které miluje. Tony se zamračil a větu nedokončil. Mlčky pokračoval k recepci.

***

"Neměla si na něho být tak hrubá," zamumlala Sharon asi o hodinu později. Rebeka se zamračila.
"Jeho vinou jsem tady," zavrčela, i když tenhle tón nechtěla používat na Sharon.
"Byl tu, když já ne," zašeptala Sharon. Rebeka překvapeně zamrkala, ale pak rychle zavrtěla hlavou. To gesto vypadalo tak roztržitě. Všechna její jistota zmizela.
"To je jedno, stále je to jeho vina."
"Je to vina Webera," zamračila se dívka. "Mimochodem je mrtvý."
"Stark ho…" začala udiveně.
"Ne, spáchal sebevraždu. Stark mu jistě jen otevřel oči," použila stejný vrčivý tón, který předtím použila její matka. O práci své matky se příliš nezajímala, ale když začalo být viditelné, co Weber dělá i v novinách, dokonce i v její škole, kde se normálně o politických záležitostech nebavili, bylo jí jasné, že je to špatné.
"Aha," vydechla Rebeka a zamotala se jí hlava.
"Co budeme dělat?" zeptala se Sharon nejistě.
"Co tím myslíš?"
"Jsi bez práce, účet za nemocnici je drahý a tolik peněz nemáme," upřesnila starostlivě a Rebeka překvapeně zamrkala. To bylo přesně to, čemu se chtěla vyvarovat. Tomu, že si její dcera bude dělat starosti s financemi.
"Já nevím," přiznala tiše po chvíli. "Jakmile mě pustí domů, začnu si hledat práci a…"
"Ne, mami. Ty musíš odpočívat ještě dlouho," zamračila se Sharon.
"Sharon, tomu nerozumíš," opáčila jí Rebeka rozhodně a snažila se použít přesvědčivý tón. Sharon byla ovšem paličatá.
"Nejsem malá holka, mami. Najdu si práci. Za ty dva dny jsem dokázala promluvit s lidmi, které jsem neznala a myslím, že mám prvního kamaráda ve svém životě. I když je trochu starší," usmála se trochu nejistě Sharon a byla hrdá na to, co řekla. Byla hrdá na to, že už se tolik nestyděla. A bylo překvapivé, jak rychle dokázala Bruce označit kamarádem.

Bruce se jemně usmál. Sharon jako jeho kamarádka. Malá stydlivá dívka s hodně nápady. Byla tolik podobná jemu, když byl mladší. Také se styděl. Vlastně i teď se občas styděl prosazovat své názory, ale doba, kdy byl Starkův nejdůležitější vědec, ho dokázala změnit. Přidat mu sebevědomí, pocit cennosti.

"Kdo je kamarád?" zeptala se Rebeka překvapeně.
"Ehm, Bruce Banner, pracuje jako doktor, myslím. Potkala jsem ho ve Stark Toweru," Sharon se pokusila usmát.
"Co si dělala ve Stark Toweru?" vyhrkla Rebeka poněkud naštvaně. Znělo to, jakoby šlo pouze o konkurenční boj jako vždy.
"Já… omdlela jsem ve třídě," přiznala Sharon.
"Och, nechám ti udělat vyšetření hlavy. Tohle se ti stává nějak často," zamračila se Rebeka podezíravě.
"To je v pořádku. Bruce říkal, že je to z nedostatku spánku," pokusila se rychle matku uklidnit. Podařilo se. Rebeka se trochu uklidnila a puls na přístroji zpomalil.
"Dobře. Měla by jsi už jít," řekla starostlivě Rebeka a konečně zněla jako matka. "Odpočiň si a zítra přijeď zase navečer."
"Fajn, chceš něco přivézt?" zeptala se.
"Ne, dlouho si tu nepobudu. Ale přivez mi nějaké oblečení," zašklebila se Rebeka nad nemocniční košilí, kterou měla právě na sobě.
"Dobře, ahoj," zamávala jí ode dveří a vyrazila ven. Náhle se k ní někdo připojil. Překvapeně se zastavila a podívala se na Bruce.
"Ty jsi počkal," vydechla překvapeně.
"Samozřejmě, že ano," pokýval hlavou a usmál se. "Nemáš peníze na taxi."
"Napadlo mě, že bych se prošla," přiznala.
"Je to daleko?" zeptal se stále s úsměvem na tváři.
"Ani ne," pokývala hlavou.
"Dobře, projdu se s tebou," kývl a společně vyrazili do mrholení. Ulice byly osvětlené měkkým světlem z pouličních lamp a některých stále otevřených restaurací a kaváren. Blížil se pomalu podzim a i město to začalo pociťovat. Bruce si sundal bundu, kterou si před odchodem z věže vzal a přehodil jí přes rameno dívky.
"To si nemusel," vyhrkla.
"Jsi tu jenom v tílku," zamračil se starostlivě, ale hned na to se zase usmál. "Jak se cítíš?"
"Je mi lépe, když vím, že už je v pořádku. Prý jí možná propustí už zítra."
"To je výborné, když tak seženu odvoz," řekl.
"Ne, to je v pořádku, nemusíš," vyhrkla. "Už tak si toho pro mě udělal dost a já… ti tykám. Omlouvám se."
"Počkat, ty se omlouváš, protože mi tykáš?" zastavil se a nechal na sebe dopadat jemné kapky. Otevřela pusu jako ryba a pak jí hned zase zavřela.
"Znělo to hloupě?" zeptala se nejistě a on jasně viděl, jak se jí na tváři usadil ruměnec. Trochu se usmál.
"Ano, můžeš mi tykat, jak chceš a hlavně se mi za to neomlouvej," zasmál se pobaveně. "Nejsem zas tak starý."
"Neřekla jsem, že jsi starý. Na svůj věk vypadáš obdivuhodně… kolik že ti vlastně je?" podívala se na něho a on se nejistě zasmál.
"Některé věci nechceš vědět," pokýval hlavou a vyrazili dál.
"Dvacet?"
"Já ti to neřeknu, ale přidej."
"Šedesát?"
"Tak staře snad nevypadám."
"To ne, jen jsem hádala," zazubila se Sharon vesele. "Čtyřicet."
"Jsi blízko," pokýval hlavou. "Ale víc už ti neřeknu."
"Na čtyřicátníka vypadáš úžasně, vědci ve čtyřicítce jsou určitě úplně bílý a vrásčitý," usmála se pokoušejíce se o kompliment.
"Ve čtyřicítce?" překvapeně zamrkal. "Jak je to ještě daleko?"
"Jen asi kilometr?" hádala a pokusila se o úsměv. Byla promočená na kost, i přestože na sobě měla Bruceovu bundu.
"Dobře," hvízdl a ihned zachytil první žluté taxi zapáchající všemožnými voňavkami a teď v noci alkoholem a cigaretami. Posadila se vedle Bruce, ale to byla jakási její chyba. Hned na to se jí začaly klížit oči a ona litovala, že nevypila to kafe celé. Pokoušela se být vzhůru, vnímat Bruceova slova, ale nešlo to. Zase jí pohltila černá nicota, do které se začala motat jako do pavučiny.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Maya | 19. října 2013 v 9:04 | Reagovat

At si da Tony trojku s Rebecou a Sharon :DDDD ano, mam perverzni naladu, ale Stark...je proste Stark :D

2 Wolf | 19. října 2013 v 22:29 | Reagovat

Jím pizzu a zapínám wifi zdarma, najedu na komentář u článku a kus pizzy mi vypadne přímo z pizzy, při čemž jsem se projevila před mým 'idolem' - nehorázně mi připomíná Thora, akorát je menší a bez strniště - jako idiot... Událost asi před třemi hodinami...

[1]: Neodsuzuji tento nápad, ale opravdu... zase tak perverzní nálady nemívám. I když je to zajímavé, stále je tam ten pech, matka a dcera. Jako asi bych pochopila, kdyby si je bral do postele odděleně, ale takhle společně? Stark je sice perverzní idiot, ale zase ho tohle je na na starouška moc. :D Teď mě napadlo, že by to mohli dělat po tmě, ale stejně... :DD

3 Wolf | 19. října 2013 v 22:30 | Reagovat

[2]: * pizza nevypadává z pizzy, ale pusy... :D

4 Maya | Web | 20. října 2013 v 13:01 | Reagovat

[3]: Ta perverzní sem tu já :D ale tak jako...stařík, ale pořád dost výkonnej, ne? :D viagra to jistí :D

5 Tamten Loki | 20. října 2013 v 20:32 | Reagovat

Velké díky za velké díky... toho si považuji ;-)
Bruce je sympaťák, více Bruceho, víc! :-))

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama