Milý Tony... (Tony/Bruce)

25. září 2013 v 22:15 | Wolf |  Jednorázové příběhy
Bez mučení přiznám, že povídka je inspirovaná Dear Natasha… :)
Aneb povídka psaná během jedné nudné přednášky... My favorite SLASH!
(100+) iron man | Tumblr


1.9. 2012
Milý Tony,
Dnešek jsem si představoval jinak. I když to byl den jako každý jiný, ty jsi ho změnil. Řekl jsi to přede všemi, ale hlavně přede mnou. Díval jsi se přitom na mě a pak jsi se odvrátil. Zasnoubil jsi se s Pepper. Nechápal jsem to. Nerozuměl jsem tomu. Proč? Co jsem udělal špatně, že jsi se takhle rozhodl. Nebo jsem ti to nedal dostatečně najevo?
Chtěl jsem ti to říct. Zítra. Ta dvě slova, kterými jsi ty pohrdal a já je bral jako přítěž. Věřil jsem, že s tebou se změní. Jenže pak se objevila ona a ty jsi to řekl, impulzivně bez přemýšlení. Vešla do dveří a ty jsi to na ní vysypal. Tu otázku, která mi do teď zní v hlavě jako ta jedna písnička od Black Sabat, kterou jsi mi zničehonic pustil v laboratoři. Co dělám? Zbaběle se schovávám ve své laboratoři o pár poschodí níž a snažím se potlačit slzy. Vy nahoře slavíte.
Jsem srab, bojím se toho druhého, bojím se sám sebe, ale nejvíce se bojím toho, že to nezvládnu. Že ti neřeknu pravdu. Zamiloval jsem se, Tony. Do tebe, do tvého hlasu. Tvůj sarkasmus mě vždy dokáže pobavit. Tvůj černý smysl pro humor zachmuřit a tvé pošťuchování mě rozptýlit. Cítím se jako puberťák. Není to naivní? Je. Máš snoubenku a já jsem tu sám.
1.9. 2012 00:00
Přišel jsi za mnou. Vyptával jsi se, proč nejsem s vámi. Ptal jsi se, jestli mi ta samota vyhovuje. Nedokázal jsem odpovědět. A zřejmě nikdy nedokážu. Vyhovuje mi samota? Co bych odpověděl?
Pak jsi se zabral do mého výzkumu. Poskytl jsi mi laboratoř, byt a dokonce přátelé. A já ti na oplátku pomáhal s výzkumy, které jsi sám nezvládal. Vždy jsi se do mé práce tak začetl. Pozoroval jsem tě. Byl jsi uchvácen číslicemi, slovy, celými větami a oči ti přitom zářily. Zapomínal jsi na svět a usmíval jsi se na modré monitory. Ptal jsem se sám sebe, jestli jsi mě tím k něčemu vybízel. A když jsem se konečně odvážil…
Odešel jsi. Zanechal jsi mě samotného. I když jsi to věděl, věděl jsi, proč jsem se dotkl tvé ruky. Nic si neřekl. Už musíš chápat, proč mi samota vyhovuje.
24.12. 2012
Vždy jsi potřeboval vynikat. To je možná důvod, proč se svatba koná přesně o Vánocích. Nechceš mě tam. I když jsem v New Yorku již půl roku a neproměnil jsem se, nechceš, abych tam byl. Bojíš se. Nedivím se. Ten druhý je z přítomnosti Pepper naštvaný. Sám nevím, proč. Možná se mnou soucítí. Omlouvám se, kdybych jí někdy ublížil.
Za těch pár měsíců jsem udělal víc gest, abych tě přesvědčil, že já jsem ten, který o tebe stojí. Dotýkal jsem se tě, pracoval produktivněji než kdykoliv předtím a připadal si přitom jako puberťák. Dokonce jsem změnil styl oblékaní, abych ladil do New Yorské smetánky, kam jsi se mě před půl rokem snažil vecpat. Proč jsi to dělal? Teď mě ignoruješ, odstrkuješ mé ruce a podřadně chválíš mou práci. Připadám si jako odhozený pes. Nic pro tebe neznamenám.
25.12. 2012
Ráno jsem k tobě přišel. Pepper se bála a tak mě za tebou poslala. Našel jsem tě hlavou v míse. Zvracel jsi. Výjimečně to nebylo z alkoholu, ale z nervů. Chtěl jsem ti pomoci, pokusil si se mě odehnat. Nedal jsem se. Nabyl jsem odvahy a pomohl ti připravit oblek, umýt si obličej a potom jsem ti přinesl panáka na uklidněnou. Podíval jsi se na mě.
"Proč tohle děláš? Měl by jsi se snažit tu svatbu pokazit," řekl jsi unaveným hlasem a já se samolibě zasmál.
"Nejednám sobecky," odpověděl jsem ti, ale lhal jsem. Byl bych sobecký, jen mi chyběla odvaha. Posadil jsem se vedle tebe a ty jsi mi sundal brýle, dříve než jsem stihl něco namítnout, jsi to udělal. Políbil jsi mě. V tu chvíli jsem cítil něco, co ještě nikdy. Vzrušení, touhu. Vzplanul jsem. Trvalo to krátce. Odtáhl jsi se a zavrtěl hlavou. Když jsem se tě znovu pokusil políbit, odešel jsi. Připraven na svatbu s ženou, kterou jsi zřejmě ani nemiloval. Nebo ano. Jsi parchant. Dříve mi to nedošlo, ale stále jsi si se mnou jen hrál. Tak nechápu, co teď dělám na svatební hostině a píši jeden z dalších dopisů, které ti nedám.
Vypadáš šťastně a já se nechci plést. Omlouvám se. Pořád si to opakuji v hlavě. Ale ty jsi už pryč. A nevrátíš se. Protože dnes už nejsi můj. Nikdy jsi nebyl.
31.1. 2013
Je konec ledna a můj výzkum se blíží ke konci. Začal jsem uvažovat, co dál. Možná už bych tvou další práci neměl přijímat. Mohl bych se vrátit do Indie, pomáhat nemocným a dávat prostor tomu druhému s vědomím, že neublížím tolika lidem jako v New Yorku.
Netuším, jak jsem to zvládal. Tak dlouho se neproměnit. Je to možná kvůli tobě. I přes to, že jsi ženatý, za mnou stále chodíš. Kontroluješ mé práce, chválíš mé výzkumy. Jsi stejně uchvácen jako předtím a přesto jsi odtažitější. Už ke mně zřejmě necítíš tu samou vášeň, jako já k tobě.
31.9. 2013
Právě dnes si ze mě udělal svého kmotra. Zřejmě další plán tvé hry. Přesto k té malé holčičce cosi cítím. Ty její velké hnědé oči na mě nehledí se strachem, nýbrž s údivem. Stala se dalším důvodem, proč tě miluji. Děláš mi to schválně, že? Pomalu mě mučíš a zdálky pozoruješ, jak pomalu umírám. Víš, nikdy jsem nebyl naivní. A teď si připadám jako ten největší naiva na světě. Hlupák, co věřil. Co se zamiloval, když jsi mu z vtipu podal ruku. Nesmiluješ se, nevysvětlíš mi to?
1.12. 2013
Tvoje dcera řekla první slovo. Znělo to jako Blues. Byl jsi vzteky bez sebe, ale Pepper se smála. Stál jsem tam neschopen slova a zíral na tvojí dceru. Smála se, jak jsi se vztekal a já se po dlouhé době také rozesmál. Tvoje žena se také smála.
Je to naivní, když si myslím, že patřím do vaší rodiny? Od té doby, co jsem tě poznal, jsem stále naivní. Ale dnes jsem si jistý, že patřím k tobě, i když ty to ještě nevíš.
25.8.2014
Čím to je, že si mě tvá dcera tolik oblíbila. Byl jsem přesvědčen o tom, že jsem monstrum. Člověk, co nepatří do civilizace. Vše jsi to změnil. Hlavně dnes, když jsem byl s tvou dcerou v parku a hrál si s ní.
Nikdy jsem nebyl tak uvolněný. Maličká je tak zvídavé dítko, i když jsou jí teprve dva. Neustále se ptá 'Ploč?' a já se jí snažím stručně odpovídat. Nejde to. Vždycky se rozpovídám a jí to přestane bavit. Směješ se mi.
Přišel jsem tam v parku k tobě na lavičku a přitom z očí nespouštěl tvou dceru. "Proč?" Položil jsi mi otázku, na kterou jsem neznal odpověď. Je těžké být tak blízko tebe, cítit tvou vůni a přesto se nemoci dotknout tvého těla. Proč jsem to tak dlouho vydržel? Proč miluji tvojí dceru? Proč se dokážu smát, i když v té přítomnosti bych plakal?
"Protože se nedokážu držet dál."
5.7. 2015
Nepatřím do tvé rodiny. Dnes jsem si tím jistý. Vyhnal jsi mě. Odstrčil jsi mě a já poslechl. Odešel jsem.
Indie je nehostinná, jen kvůli tomu, že tu nejsi ty. Nesnáším to. Za poslední týden mě ovládl už pošesté. Trvá to vždy jen hodinu, nebo dvě, ale vždy jsem dál a dál od civilizace. Unavenější, zničenější. Nesnáším se. Nesnáším tu bezmoc. Pomalu začínám nesnášet i tebe, Tony Starku.
4.10. 2016
Black Widow za mnou přišla, že mě potřebujete. Odmítl jsem a jako důvod jsem uvedl, že nedokážu být v tvé přítomnosti.
10.10. 2016
Opravdu ti nestačí, jak jsi mi ublížil? Přišel jsi osobně a omluvil jsi se. A hned na to jsi mě začal líbat. Jen mi dva v džungli, dvě roztoužená těla, dvě duše navzájem hledající se. Našli jsme se? Doufal jsem, že ano. V tu chvíli jsem nemyslel na nic jiného než na tebe. Na tvé tělo, na tvé vlasy, oči. Všechno ostatní bylo nepodstatné. Pocity z oné noci nepopsatelné a přesto jsi pak odešel. Dělal jsi, že se nic nestalo. A když se objevila Pepper, nedokázal jsem se ovládnout. Ne, spíše ten druhý se nedokázal udržet ve mně.
12.10. 2016
Nerozumím tomu, odpustil jsi mi. Odpustil jsi mi, že Hulk téměř zdeformoval základnu S.H.I.E.L.D. a málem ublížil tvé ženě.
"To, co se stalo tehdy, je něco, co se nesmí opakovat," řekl jsi a s těmi slovy jsi odešel z mé cely. Drží mě zavřeného jako zvíře.
6.10. 2018
Našel jsem papír a tužku v nemocničním pokoji a tak ti po pěti letech píši.
Lidé se bojí. Loki je zase na Midgardu a silnější než kdy dřív. Thor se také bojí. Loki se stihl pomstít. Mě, Thorovi, Clintovi, Steveovi i tobě. Beth je mrtvá. Po sedmi letech jsem jí viděl. Ležela na zemi a měla zlomený vaz. Byla to práce Lokiho. Clint už nemá svojí přítelkyni. Loki tu ženu chladnokrevně podřízl. Steveova manželka, matka tří dětí, je už také po smrti. Bůh jí shodil z okna a pak Stevea přinutil přihlížet, jak jeho děti jednoho po druhém bodá do srdce. Jane je také mrtvá. Thor se snažil Lokimu zabránit, aby jí zabil. Pozdě. Vědkyně skončila utopená. A ty? Ty jsi teď u nemocničního lůžka a spíš. Na posteli leží tvá dcera.
Teprve pětiletá holčička mohla skončit se zlomeným vazem, kdyby tu nebyl ten druhý. Poprvé za ty roky jsem za něj vděčný. Nebýt jeho, byla by mrtvá. Nepamatuji si nic, ale viděl jsem záznamy kamer. Malá holčička tisknoucí se k zelenému monstru. Ty jsi jen zíral, ale ten druhý ti jí nechtěl dát. Měl o ní strach, stejně jako já. A pak jsem se proměnil. Stál jsem před tebou nahý a v náruči jsem držel tvojí dceru. Plakal jsi. Nechápal jsem. Ukázal jsi a já pochopil.
Svět se zatočil. Na zemi byla Pepper. Stejně jako ostatní ženy byla již mrtvá. Další vyřazený s Avengers. Svět upadá pomalu do záhuby. Jsem s Natashou poslední naděje. Smrt Beth mě nezastaví před pomstou. Tebe ano. Plakal jsi a teď spíš. Sedím vedle tebe a ty mi křečovitě svíráš dlaň ze spánku. Píši dopisy, které si nikdy nepřečteš a také pláču. Celý se chvěji a ruce se mi třesou. Písmo je rozmazané.
Už to nedokážu. Končím s láskou, protože to jediné může teď zachránit svět. Budu tu pro tebe, vždy. Ale už jen jako přítel, opora, kterou jsi potřeboval.

S láskou Bruce Banner

Inspirace: Dear Natasha with song Dearest Natasha
Člověk se u čtení dokáže udržet do ledna 2013 a pak tečou vodopády slz... Pro neznalé doporučuji přečíst.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Tamten Loki | Web | 25. září 2013 v 22:34 | Reagovat

Vida vida. Trochu si s tím pohrát a bylo by to velmi dobré :-)

2 Misao Deino | 26. září 2013 v 9:24 | Reagovat

Ach! Hnusnej Tony! I když tohle není přímo můj šálek kafe, tak musím říct, že to na mě zapůsobilo.

Odstřelit Pepř a problém vyřešen.

A Loki tam na konci. Nikdy bych nečekala, že ho budu chtít přetrhnout jak hada. A nebo mu radši naplácat na zadek.

3 night-vampires-school | 28. září 2013 v 9:22 | Reagovat

Oh, o dear natasha mi povidej...ja tu povidku prekladala o to byl teprve poradnej rev :D ale ona je bozska :3
A ty pises hrozne skvele :))

4 Nagadir | Web | 10. listopadu 2013 v 1:04 | Reagovat

Och, docela dobré a hodně smutné... a já smutné příběhy ráda.

5 Natie | Web | 10. května 2015 v 10:40 | Reagovat

To je smutnéééé :/ ale krásne :)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama