2. Unknown

19. září 2013 v 6:58 | Wolf |  Unknown
Hallo,
Druhá kapitola je tady. Rozmýšlela jsem, v jakém časovém úseky kapitoly přidávat a rozhodla jsem se, že to nechám koňovi, nebo spíše mé milované postavičce Darcy. V počítači mám sice téměř dokončenou tuto povídku a chystám druhé pokračování, ale před přidáváním do kapitoly přidávám vždy další úseky. Také změním odpoledne písmo, aby vyhovovalo čtenářkám. Neuvědomila jsem si, že je tak mrňavé... :)

Kapitola 'z pohledu' úzkoprsé Jane. Ne, že bych jí neměla ráda, ale Thor má na lepší. :D I když toho taky nemám příliš v lásce... *mega potlesk* pro brzké vstávání...
Tumblr

Jane vyčkávala na verandě jejich nového skromného domu, který jí poskytl plat vědkyně jedné z astronomických laboratoří. Nechala u sebe bydlet i Darcy, která pracovala též pro stejnou laboratoř, ale pouze dělala zápisy a archiv. Darcy byla už odmalička nejlepší kamarádka Jane. Ty dvě spolu podnikaly všemožné hlouposti a i když si nikdy pořádně nerozuměly, byly vždy jedna pro druhou k dispozici. Jane si občas ale připadala jako její matka. Neustále jí poučovala, připomínala jí zapomenuté věci a hlídala jí.
A teď, když byla skoro půlnoc a ta ztřeštěná puberťačka v těle dvacetileté dívky stále nepřicházela, měla nervy na dranc. Opět sáhla po telefonu a vymáčkla číslo Darcy. Telefon chvilku zvonil a pak ji to opět hodilo do hlasové schránky. Povzdechla si. Už několikrát jí napadlo, že by mohla zavolat policii, ale věděla, že musí počkat dvacet čtyři hodin. Taky tu byl ještě S.H.I.E.L.D., dlužili jí laskavost po posledním incidentu, kdy jí sebrali všechno ohledně příchodu Thora.
Thor. Zapomněl na ní. Vždyť byl na Zemi a ani jí nepřišel pozdravit. Zavřela oči ve snaze vytěsnit z hlavy boha a jeho sladké rty. Už to byl rok po útoku na New York. A skoro dva, kdy Thora viděla poprvé. Samozřejmě, že na ní zapomněl. Ona nebyla bohyně. Nemohla se rovnat asgardským kráskám. Zavrtěla hlavou. Ne, na tohle nebude myslet. Mohla by zase plakat, ale ona by plakat neměla. Byla dospělá ženská.
Zaslechla kroky. Otevřela oči a spatřila pozdního pejskaře, jak vodí malého špice po chodníku. Povzdechla si a znovu sáhla po telefonu. Zase nic. Možná se jí vybil.
"Půjdu jí naproti," řekla si sama pro sebe, zhasla verandu a zamkla dveře. Na autobusové zastávce nikdo nebyl. Když zkontrolovala rozpis autobusů, zjistila, že poslední má dorazit za pár minut. Posadila se tedy na chladnou lavičku a vyčkávala. Myšlenky jí zase zaběhly k Thorovi.
Představovala si ty jeho oči, ty první okamžiky, kdy se poznaly. Jak do něj dvakrát narazila autem. Zasmála se při vzpomínce rozpláclého Thora na silnici v nemocniční košili. Hned na to ucítila štiplavé slzy, když ho viděla s jeho bojovníky naposledy. Tehdy se políbili a on jí slíbil, že se vrátí. Nevrátil se. A zřejmě už se nevrátí. Proč by měl? Podle knížek, které si ze zvědavosti přečetla, jeho srdce náleželo Sif a ne žádné podivínské Midgarďance. Rychle si pár slz otřela do svetru, ale další na sebe nenechaly dlouho čekat. Potřebovala teplé objetí Darcy. Potřebovala kohokoliv, aby jí dělal společnost. Bez Darcy se cítila tak sama.
V dálce se konečně objevily dva kužely světla a ona se postavila připravená hned Darcy obejmout. Pozastavila se nad tou myšlenkou. S Darcy se málokdy objímala. Hodně tedy po odchodu Thora. Nezvládla být silná. Darcy jí to nevyčítala, jen jí to nebavilo. Autobus zastavil. Byl prázdný. Dveře se otevřely. Nikdo. Řidič pohlédl na Jane.
"Chcete svézt? Jedu ještě na konečnou," oznámil jí a Jane zavrtěla hlavou.
"Ne, děkuji. Jen jsem na někoho čekala," řekla mu trochu zaraženě.
"Všichni vystoupili minulou zastávku a teď už tu nikdo není," oznámil jí řidič, zavřel dveře autobusu a rozjel se dál. Jane trochu zmateně sedla na lavičku a povzdechla si. Nebylo obvyklé, aby jí Darcy nebrala telefony. Nebylo obvyklé, že by nepřijela posledním autobusem. Náhle se rozpršelo. Drobné kapky ťukaly na asfalt tu samou písničku a Jane cítila další slzy. Měla o Darcy strach. Opět jí zavolala, ale spadla do hlasové schránky.
"Ahoj, Darcy. Asi jsi někde v hotelu a máš vybitý telefon, ale prosím, ozvi se mi." Rychle zase zavěsila a vydala se domů. Byla unavená a chtěla se vyplakat v pohodlí své postele do svého polštáře.

Jane se probudila. Očekávala hlasité zvuky třískajících hrnců a pánviček, jak se Darcy chystá udělat snídani na omluvu. Nic. Ticho. Možná ještě spí. Vydala se do jejího pokoje. Darcy měla pokoj rozházený, všude papíry, oblečení a postel rozházená, jakoby v ní spala gorila. Přesto se zdálo, že tu včera nespala. V kuchyni také nebyla a obývák byl též prázdný. Šáhla po pevné lince a zkontrolovala vzkazy. Šlo především o vzkazy z práce, že objevili nějaký nový jev, ale nic od Darcy. Teď už by jí jistě volala. Rychle našla ve svém pokoji sešit, kam si založila vizitku, kterou jí dal agent Coulson. Vytočila číslo, které tam našla a vyčkávala.
"Slečno Fosterová, přejete si?" zeptal se neznámý hlas. Jane nevěděla, co říct.
"Jde o Darcy," řekla první, co jí napadlo. Vyznělo to blbě.
"Myslíte svou kolegyni Darcy Lewis?" optal se muž.
"Ano, já nemůžu jí najít. Ale není to ještě dvacet čtyři hodin, abych to nahlásila na policii. Takže jestli by jste to svojí technikou nedokázali zjistit, jestli se třeba neubytovala v nějakém hotelu, nebo jestli není v nemocnici," tyhle nápady jí skočily do náruče až teď z nouze. Už včera měla obvolat všechny New Yorské nemocnice. Chvilku v telefonu bylo ticho. Jane napadlo, že jí to položil, protože tohle byla blbost. Starat se o kolegyni ženský, které jednou vzali všechny přístroje. Už chtěla sluchátko odložit, když se ten hlas ozval znovu.
"Obávám se, že vaše kolegyně se odvčera neobjevila nikde. Naposledy byla spatřena kamerami v knihkupectví v New Yorku na…" Jane ho nenechala domluvit.
"Ano, vím, kde to knihkupectví je. Takže?" zeptala se nejistě.
"Pošlu nějaké agenty, ať se po ní pohlédnou," odpověděl jí muž.
"Tomu nerozumím," přiznala Jane tiše.
"Agenti…" začal jí muž vysvětlovat, ale ona horlivě zavrtěla hlavou, jakoby to snad mohl vidět.
"To nemyslím. Myslím to, že mi pomáháte!" vyhrkla.
"Má to dva rozumné důvody. Dlužíme vám laskavost a jste přítelkyně Thora, kterého bychom neradi naštvali," oznámil jí jakoby se nechumelilo.
"Ale já nejsem přítelkyně Thora," řekla mu zmateně, nebo aspoň o tom byla přesvědčená. Vždyť který přítel by se neozval dva roky, i když by k tomu měl možnost?
"To si myslíte vy," opáčil jí.
"Ehm, tak děkuji," zamumlala trochu stydlivě.

"Ozveme se, až budeme mít nějaké zprávy," řekl jí muž a zavěsil.
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 Tamten Loki | Web | 19. září 2013 v 9:00 | Reagovat

Och, úžasné. O takové symbióze dvou kamarádek jsem vždycky jenom četla. Jo moment, já o ní čtu... :-D
Vševědoucí Shield se mi zamlouvá. To člověku přidá na sebevědomí :-D
(Já vím, že jsem hrozný kverulant, ale víš, že to vlče v hlavičce vypadá, jako by mělo prokousnutý krk a vykrvácelo tam na kytičky...? 8-))

2 Vendy | 30. prosince 2013 v 11:15 | Reagovat

[1]: Kde je vlče??, Už tady asi není škoda :D

Boží, udělala jsme dobře, že jsem začala číst :3 Já Jane ani Thora nijak moc v lásce nemám O:) :D

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama